Po zklamání v podobě Dreamfall TLJ jsem se do pokračování ságy moc nehrnul. Nakonec jsem ale neodolal a nelituju toho.
Začátek je opravdu dokonale zvládnutý. Dokážu si představit, jak problematické musí být po tolika letech plynule navázat, zaujmout hráče a elegantně vybruslit z klišé a patosu, do kterého DTLJ poněkud zabředával. Tvůrcům se to ale opravdu povedlo na výbornou.
Nová přepracovaná Zoey už není ta roztomilá, leč zcela neškodná a bezduchá panenka z Dreamfall. Stala se z ní dospělá ženská jak lusk, která nejen že už fyzicky nevypadá tak prvoplánově, ale především skvěle funguje jako herní postava, jejíž
komentáře stojí za to poslouchat a dokonce jim i věřit. Je to nejen díky kvalitnímu dabingu (moc příjemný hlas s přirozenou dikcí), ale hlavně díky luxusně napsaným hláškám a trefným komentářům. Tohle prostě má duši a celkově to dává smysl.
Systém dialogů mě zaujal především jednou drobností. Předtím, než se rozhodneme odpovědět slyšíme od Zoey komentář k dané odpovědi, respektive proč se chystá to a ono říct, takže hráč ví, v jakém duchu se odpověď ponese a chápe motivaci Zoey říct, co následně řekne. Je to maličkost, která hráči postavu ještě více přibližuje a umožní se s ní lépe ztotožnit. Ani Kian není špatně napsaná postava. Je zde prostě vidět pečlivá práce scénáristů, kteří si s texty opravdu vyhráli.
Hra je o poznání temnější (zatímco původní TLJ měla nadhled a nebrala se stoprocentně vážně a DTLJ byl poněkud nedomrlý a umělý) a vážnější, ale to ani v nejmenším postavám nebrání házet ne všechny strany povedené frky a hlášky (shitbot a jeho majitelka nemají chybu).
Po technické stránce snad ani není potřeba komentovat. Snová první kapitola mě asi zaujala více než hektický Stark se svými politickými intrikami (ani mému PC tempo Europolis dvakrát nevyhovovalo, soudě podle podstatného snížení rychlosti, které mě donutilo poněkud ubrat na grafických detailech), ale obě kapitoly jsou slušně propracované a atmosferické.
Co dodat? Je zde znatelný výrazný kvalitativní posun od DTLJ (a netvrďte mi, že je to jen časovým odstupem). Rozsahově je Reborn poměrně krátký, však se taky jedná jen o první knihu z pěti, ale o to hutnější a osobně jsem motivovaný počkat si na pokračování.
Začátek je opravdu dokonale zvládnutý. Dokážu si představit, jak problematické musí být po tolika letech plynule navázat, zaujmout hráče a elegantně vybruslit z klišé a patosu, do kterého DTLJ poněkud zabředával. Tvůrcům se to ale opravdu povedlo na výbornou.
Nová přepracovaná Zoey už není ta roztomilá, leč zcela neškodná a bezduchá panenka z Dreamfall. Stala se z ní dospělá ženská jak lusk, která nejen že už fyzicky nevypadá tak prvoplánově, ale především skvěle funguje jako herní postava, jejíž
komentáře stojí za to poslouchat a dokonce jim i věřit. Je to nejen díky kvalitnímu dabingu (moc příjemný hlas s přirozenou dikcí), ale hlavně díky luxusně napsaným hláškám a trefným komentářům. Tohle prostě má duši a celkově to dává smysl.
Systém dialogů mě zaujal především jednou drobností. Předtím, než se rozhodneme odpovědět slyšíme od Zoey komentář k dané odpovědi, respektive proč se chystá to a ono říct, takže hráč ví, v jakém duchu se odpověď ponese a chápe motivaci Zoey říct, co následně řekne. Je to maličkost, která hráči postavu ještě více přibližuje a umožní se s ní lépe ztotožnit. Ani Kian není špatně napsaná postava. Je zde prostě vidět pečlivá práce scénáristů, kteří si s texty opravdu vyhráli.
Hra je o poznání temnější (zatímco původní TLJ měla nadhled a nebrala se stoprocentně vážně a DTLJ byl poněkud nedomrlý a umělý) a vážnější, ale to ani v nejmenším postavám nebrání házet ne všechny strany povedené frky a hlášky (shitbot a jeho majitelka nemají chybu).
Po technické stránce snad ani není potřeba komentovat. Snová první kapitola mě asi zaujala více než hektický Stark se svými politickými intrikami (ani mému PC tempo Europolis dvakrát nevyhovovalo, soudě podle podstatného snížení rychlosti, které mě donutilo poněkud ubrat na grafických detailech), ale obě kapitoly jsou slušně propracované a atmosferické.
Co dodat? Je zde znatelný výrazný kvalitativní posun od DTLJ (a netvrďte mi, že je to jen časovým odstupem). Rozsahově je Reborn poměrně krátký, však se taky jedná jen o první knihu z pěti, ale o to hutnější a osobně jsem motivovaný počkat si na pokračování.
The Life and Suffering of Sir Brante
Pro: Propracované postavy, dabing, design prostředí, inteligentní komentáře, systém dialogů a rozhodnutí