Herně naprosto neoriginální výtvor od designéra, který vykradl sám sebe. To není nic dechberoucího. Civilizace jsem měl hodně rád už od škvrněte, avšak nejsem moc fanda her, které akorát převlečou jinou hru do nové image. V důsledku toho se tedy AC nehraje nijak špatně, ale své předchůdce zároveň herně nijak nepřekonává. Ano, jsou tu novinky, jako například tvorba vlastních jednotek, která je provedena dost mizerným vykradením Master of Orion, aniž by k tomu jako ostatní hry z branže něco přidala (v tomto případě je tomu spíše naopak). Dalšími novinkami jsou například... um... stavění měst na moři? Nebo... no... nevadí. Řekněme, že nic z toho očividně není důvod, proč jsem Alpha Centauri dal tolik, kolik jsem dal.
Co jsem na ní tak miloval byl setting, atmosféra a příběh. A ano, stále mluvím o strategické hře. Pokud by mi někdo dal pistoli k hlavě a chtěl po mně, ať mu co nejrychleji jmenuji hru, kterou očividně s láskou napsali lidé, kteří vyrostli na scifi paperbackách, tak AC by nejspíš bylo to první, co by mě napadlo. Že to mezi námi bude klapat mi bylo jasné už při představovačce jednotlivých frakcí a dál už jsem jen s nadšením hltal každý ilustračně příběhový vstup, popis nového wonderu, či technologie. Ach ano, hlavně ty technologie. Ve většině her se zkoumá proto, aby hráč získal výhodu nad nepřítelem. V AC jsem alespoň při prvním hraní zkoumal především proto, abych se dostal k dalším dubovaným citacím z knih vůdců frakcí, ve kterých se odráží jejich politické, etické a i náboženské konflikty a dilemata. I samotné technologie byly pro mě prvotřídní žrádlo, protože bylo výborné sledovat, jak se rozvoj přes skromné začátky zaměřené na přežití přehupuje do industrializovaného rozvoje a objevování tajů planety a vrcholí podrobováním si kvanotové mechaniky fiktivními fyzikálními principy a cestou k absolutní transhumanizaci.
Podobné 4X hry mne vždy bavily. Mám rád star trekovité Master of Oriony, nekompromisně space operovité Emperor of the Fading Suns a řadu dalších, které je zbytečné tu jmenovat. Alpha Centauri ale mám rád proto, že je to SCI-FI. Více takových strategií bych prosil.
Co jsem na ní tak miloval byl setting, atmosféra a příběh. A ano, stále mluvím o strategické hře. Pokud by mi někdo dal pistoli k hlavě a chtěl po mně, ať mu co nejrychleji jmenuji hru, kterou očividně s láskou napsali lidé, kteří vyrostli na scifi paperbackách, tak AC by nejspíš bylo to první, co by mě napadlo. Že to mezi námi bude klapat mi bylo jasné už při představovačce jednotlivých frakcí a dál už jsem jen s nadšením hltal každý ilustračně příběhový vstup, popis nového wonderu, či technologie. Ach ano, hlavně ty technologie. Ve většině her se zkoumá proto, aby hráč získal výhodu nad nepřítelem. V AC jsem alespoň při prvním hraní zkoumal především proto, abych se dostal k dalším dubovaným citacím z knih vůdců frakcí, ve kterých se odráží jejich politické, etické a i náboženské konflikty a dilemata. I samotné technologie byly pro mě prvotřídní žrádlo, protože bylo výborné sledovat, jak se rozvoj přes skromné začátky zaměřené na přežití přehupuje do industrializovaného rozvoje a objevování tajů planety a vrcholí podrobováním si kvanotové mechaniky fiktivními fyzikálními principy a cestou k absolutní transhumanizaci.
Podobné 4X hry mne vždy bavily. Mám rád star trekovité Master of Oriony, nekompromisně space operovité Emperor of the Fading Suns a řadu dalších, které je zbytečné tu jmenovat. Alpha Centauri ale mám rád proto, že je to SCI-FI. Více takových strategií bych prosil.
