Při pohledu na spoustu komentů kolem mám po delší době chuť nějaký taky vyplodit. Takže hurá na věc, než to rozpoložení bude pryč. Nechci se tu pouštět do úvahy jak moc byl či nebyl Gothic príma, spíše to pojmu jako svoje vzpomínky na hru.
Krabičku s Gothicem jsem si koupil před lety na Invexu, bývala to tehdy výborná příležitost pořídit si hry výrazně levněji než v obchodě. Konkrétně mě stál už tehdy lákavých 199Kč. Po prvním spuštění mě čekalo docela výrazné zklamání. Hra se mi po grafické stránce nelíbila, připadal mi hrozně "vyblitá" a vůbec se mi do ní nepodařilo ponořit. Po chvilce hraní putovala na polici, nedošel jsem ani do starého tábora.
Dvě stovky pro mě jako pro studenta nebyly přece jen zanedbatelné, takže jsem se po čase odhodlal k reparátu. Počáteční dojem byl opět negativní, ale statečně jsem se kousl, obrnil se výdrží a hrál dál. A pak se to najednou zlomilo. Ta hra měla atmosféru a výzvu. Mikrosvět s vlastními zákony, starostmi a možnostmi mě na nějakou dobu pohltil. Dodnes si pamatuji to natěšení, když jsem poprvé vyrazil na lov poté, co jsem ovládl všechny lovecké techniky. Nebo leknutí, když jsem v noci bez louče cestoval lesem a vběhl mezi vlky. Tma byla mezi stromy docela reálná, kolem mě se míhaly vrčící siluety útočících vlků a já vylekaně mával mečem sem a tam. Výborné!
Gothic měl samozřejmě i své slabé stránky. Nemyslím tak ani bugy či ovládání, na které jsem si docela dobře zvykl. Nejvíc mě totiž zklamala příběhová stránka hry. Zaprvé mi hra umožnila dotáhnout takřka všechny dovednosti k maximu, takže se ze mě stal mistr na všech frontách a tím pádem stěží porazitelná mašina, což v kombinaci se závěrečnou akční pasáží konci hry příliš neprospělo.
Hlavním negativem pro mě ale byl fakt, že tvůrci evidentně s některými situacemi nepočítali. Krásně to bylo znát na řevnivosti mezi starým a novým táborem. Když jsem se jako člen nových dostavil na návštěvu ke starochům, trochu jsem se s nimi nepohodl, v důsledku čehož jsem sám vyplenil celý hrad a porazil barona. Ukončil jsem tak vlastně válečný stav a s pocitem hrdiny jsem se vracel ke svým vychutnat si oslavné ódy. K mému zklamání se vůbec nic nezměnilo a vůdce tábora dál mlel o nutnosti boje s proradnými starotáborníky. Škoda toho, protože v té chvíli je kus dlouze budované atmosféry fuč.
Sečteno a podtrženo, Gothic mi se svými klady i mouchami naservíroval nadprůměrný a dlouhý herní zážitek. Důkazem budiž to, že si i po letech pamatuji konkrétní herní momenty, což se mi u mnoha her nestává.
Krabičku s Gothicem jsem si koupil před lety na Invexu, bývala to tehdy výborná příležitost pořídit si hry výrazně levněji než v obchodě. Konkrétně mě stál už tehdy lákavých 199Kč. Po prvním spuštění mě čekalo docela výrazné zklamání. Hra se mi po grafické stránce nelíbila, připadal mi hrozně "vyblitá" a vůbec se mi do ní nepodařilo ponořit. Po chvilce hraní putovala na polici, nedošel jsem ani do starého tábora.
Dvě stovky pro mě jako pro studenta nebyly přece jen zanedbatelné, takže jsem se po čase odhodlal k reparátu. Počáteční dojem byl opět negativní, ale statečně jsem se kousl, obrnil se výdrží a hrál dál. A pak se to najednou zlomilo. Ta hra měla atmosféru a výzvu. Mikrosvět s vlastními zákony, starostmi a možnostmi mě na nějakou dobu pohltil. Dodnes si pamatuji to natěšení, když jsem poprvé vyrazil na lov poté, co jsem ovládl všechny lovecké techniky. Nebo leknutí, když jsem v noci bez louče cestoval lesem a vběhl mezi vlky. Tma byla mezi stromy docela reálná, kolem mě se míhaly vrčící siluety útočících vlků a já vylekaně mával mečem sem a tam. Výborné!
Gothic měl samozřejmě i své slabé stránky. Nemyslím tak ani bugy či ovládání, na které jsem si docela dobře zvykl. Nejvíc mě totiž zklamala příběhová stránka hry. Zaprvé mi hra umožnila dotáhnout takřka všechny dovednosti k maximu, takže se ze mě stal mistr na všech frontách a tím pádem stěží porazitelná mašina, což v kombinaci se závěrečnou akční pasáží konci hry příliš neprospělo.
Hlavním negativem pro mě ale byl fakt, že tvůrci evidentně s některými situacemi nepočítali. Krásně to bylo znát na řevnivosti mezi starým a novým táborem. Když jsem se jako člen nových dostavil na návštěvu ke starochům, trochu jsem se s nimi nepohodl, v důsledku čehož jsem sám vyplenil celý hrad a porazil barona. Ukončil jsem tak vlastně válečný stav a s pocitem hrdiny jsem se vracel ke svým vychutnat si oslavné ódy. K mému zklamání se vůbec nic nezměnilo a vůdce tábora dál mlel o nutnosti boje s proradnými starotáborníky. Škoda toho, protože v té chvíli je kus dlouze budované atmosféry fuč.
Sečteno a podtrženo, Gothic mi se svými klady i mouchami naservíroval nadprůměrný a dlouhý herní zážitek. Důkazem budiž to, že si i po letech pamatuji konkrétní herní momenty, což se mi u mnoha her nestává.
The Next Big Thing