Montague's Mount je kritiky odsuzovaná indie hra a pokud bych měl dát na svých prvních 30 minut hraní, musel bych s nimi v mnohém souhlasit. První momenty hry jsou těžko popsatelné, zmatené a tady má člověk velkou tendenci v hraní nepokračovat dál (a není divu).
Já jsem to bral jako příležitost, co nepobouří, to může jenom překvapit. Zprvu, nesrovnávám to s Dear Esther ani s ničím jiným. Montague's Mount je značně lineární hra s pěvně a jasně nastaveným průběhem toho, co můžete a nemůžete dělat. Já zastávám názor, že to vždy nemusí být na škodu, byť preferuju opačný způsob.
Trochu mi to evokovalo jednu televizní soutěž z dětství "Po stopách Xapatanu", kde soutěžící cestují po předem dané cestě a na každém kroku je brána, která jim brání v pokračování a oni musí udělat úkol, na jehož konci jim bránu otevřou a oni tak budou moci pokračovat dál. Jinými slovy, jste v poměrně zajímavé noční krajině, ale před vámi stojí zavřená pletivová vrata. Vy vidíte co je za nimi, ale zatím nemůžete dělat nic víc, než projít nějaký puzzle, který sice není na první pohled patrný, ale který vám bránu otevře. A o tom je tato hra.
Level design je strohý a tmavý, hrajete v noci a nemáte žádnou baterku nebo jakýkoli zdroj světla. Líbilo se mi, že více než jinde jsou zde logické hádanky, které je třeba překonat, aby bylo možno pokračovat dál. Nebudu zastírat, že jsem si mnohdy vzal tužku a papír, abych si daný logický úkol nakreslil na papír a uvědomil si (jako žák sedmé třídy), na co se dívám a co z toho mám vyčíst, abych pak v důsledku, našel správné řešení. Je to trochu zvláštní, ale mě osobně tohle bavilo. Zírat do čísel a symbolů a zároveň hledat klíč k otevření dalšího postupu. Lidi obecně tuhle hru odsuzují, ale pokud jí člověk dá šanci a překoná prvopočáteční nesmyslnosti a nelogičnosti, pak i tahle hra může člověka bavit.
Mně osobně se povedlo navodit jakýsi bug, kdy jsem se dostal mimo "hratelnou mapu". K mému překvapení jsem se nepropadl texturou mimo mapu jak je v podobných hrách zvykem, ale mohl jsem obcházet ostrov z vnější strany kolem dokola. Bez jediného realoadu nebo přerušení jsem si obešel celý ostrov, jako bych ho objížděl motorovým člunem. O to spíš bylo zajímavé vidět místa, která by z principu nemusela být vůbec otexturována, ale překvapivě byla a ještě překvapivěji bylo možné se do nich dostat.
Ale zpátky k tématu. Montague's Mount trpí na bugy, občas se hráč může zaseknout mezi fyzickými předměty a naráz nemůže couvat ani pokračovat. Občas některými předměty lze fyzikálně projít, takže textura kovové roury vám projde čelem, na druhou stranu, tohle jsou věci, které se dají snadno přejít.
V mém případě nemohu MM nijak vyzdvihovat, ale v zásadě ani kritizovat. Tahle hra mě nenadchla, ale ani neurazila. Oproti většině lidí, kteří tuhle hru recenzovali já narozdíl od nich nelituju toho, že jsem si ji koupil.
Já jsem to bral jako příležitost, co nepobouří, to může jenom překvapit. Zprvu, nesrovnávám to s Dear Esther ani s ničím jiným. Montague's Mount je značně lineární hra s pěvně a jasně nastaveným průběhem toho, co můžete a nemůžete dělat. Já zastávám názor, že to vždy nemusí být na škodu, byť preferuju opačný způsob.
Trochu mi to evokovalo jednu televizní soutěž z dětství "Po stopách Xapatanu", kde soutěžící cestují po předem dané cestě a na každém kroku je brána, která jim brání v pokračování a oni musí udělat úkol, na jehož konci jim bránu otevřou a oni tak budou moci pokračovat dál. Jinými slovy, jste v poměrně zajímavé noční krajině, ale před vámi stojí zavřená pletivová vrata. Vy vidíte co je za nimi, ale zatím nemůžete dělat nic víc, než projít nějaký puzzle, který sice není na první pohled patrný, ale který vám bránu otevře. A o tom je tato hra.
Level design je strohý a tmavý, hrajete v noci a nemáte žádnou baterku nebo jakýkoli zdroj světla. Líbilo se mi, že více než jinde jsou zde logické hádanky, které je třeba překonat, aby bylo možno pokračovat dál. Nebudu zastírat, že jsem si mnohdy vzal tužku a papír, abych si daný logický úkol nakreslil na papír a uvědomil si (jako žák sedmé třídy), na co se dívám a co z toho mám vyčíst, abych pak v důsledku, našel správné řešení. Je to trochu zvláštní, ale mě osobně tohle bavilo. Zírat do čísel a symbolů a zároveň hledat klíč k otevření dalšího postupu. Lidi obecně tuhle hru odsuzují, ale pokud jí člověk dá šanci a překoná prvopočáteční nesmyslnosti a nelogičnosti, pak i tahle hra může člověka bavit.
Mně osobně se povedlo navodit jakýsi bug, kdy jsem se dostal mimo "hratelnou mapu". K mému překvapení jsem se nepropadl texturou mimo mapu jak je v podobných hrách zvykem, ale mohl jsem obcházet ostrov z vnější strany kolem dokola. Bez jediného realoadu nebo přerušení jsem si obešel celý ostrov, jako bych ho objížděl motorovým člunem. O to spíš bylo zajímavé vidět místa, která by z principu nemusela být vůbec otexturována, ale překvapivě byla a ještě překvapivěji bylo možné se do nich dostat.
Ale zpátky k tématu. Montague's Mount trpí na bugy, občas se hráč může zaseknout mezi fyzickými předměty a naráz nemůže couvat ani pokračovat. Občas některými předměty lze fyzikálně projít, takže textura kovové roury vám projde čelem, na druhou stranu, tohle jsou věci, které se dají snadno přejít.
V mém případě nemohu MM nijak vyzdvihovat, ale v zásadě ani kritizovat. Tahle hra mě nenadchla, ale ani neurazila. Oproti většině lidí, kteří tuhle hru recenzovali já narozdíl od nich nelituju toho, že jsem si ji koupil.
Pro: Noc, déšť a opuštěný ostrov (pro tyhle věci mám slabost), puzzly
Proti: Bugy, některé mechanismy nedávají smysl