Kyrandia byla moje první adventura a jedna z prvních her vůbec, které jsem kdy hrál a má velkou zásluhu na tom, jakým herním maniakem jsem se stal. Uzdravení umírající vrby či první setkání s Malcolmem před jeskyní byly tak silné zážitky, že jsem si scény i řešení puzzlů pamatoval až do dnešních dní, i když jsem na hru přes 15 let nešáhl. Dnes, kdy jsem o x dohraných adventur moudřejší (fuj, konkrétní číslo raději nebudu uvádět), jsem se k ní konečně vrátil a dohrál ji.
A dostavilo se zklamání.
Tohle že je Kyrandia? Pamatuju si jí jako jednu z nejlepších her co jsem hrál ! Ano, začátek (říkejme tomu první kapitola), který jsem hrál jako dítě, je na hře zdaleka nejlepší. Poté ovšem přijde chození po mapě sem a tam a hledání náhodně generovaných předmětů a potom to hrozné bludiště ! Být o trochu menší, tak bych to překousl, ale hra je celkově velice krátká a v té pitomé jeskyni jsem strávil snad třetinu herního času. A celou dobu jsem se ukrutně nudil. Už jsem dokonce uvažoval o tom, že vytáhnu čtverečkovaný papír a bludiště zmapuju, ale sakra - k tomuhle mě donutila jen jedinkrát Ultima a v adventuře nechci nic takového vidět.
Hře nepřispívá ani přítomnost dead-endů, tzn. pokud např. odletím do závěrečné lokace bez jednoho předmětu, už se nemůžu vrátit a hru ani nelze dohrát. Tohle se prostě stávat nesmí. Hraju hru a nechci se vztekat, že si musím dát opáčko od začátku.
Uznání zaslouží celkové zpracování, které je od grafiky, přes hudbu a dabing, až po blbuvzdorné uživatelské rozhraní, kdy se vše ovládá pouze levou myši, vyvedené na jedničku. Obtížnost jde strmě nahoru, první kapitolu vyřeší i vaše babička, zatímco ke konci, kdy například bez jakéhokoliv hintu musíte namíchat dva lektvary a pak je ještě vypít na správném místě, aby účinkovaly, dokáže hra pěkně potrápit.
Nostalgie stranou, Kyrandia je zábavná a dechberoucí hra i dnes, ale není zdaleka tak dobrá, jak jsem si jí jako malej Ugra představoval po odehrání první kapitoly. Škoda, že se laťku nepovedlo udržet tak vysoko po celou hru...
A dostavilo se zklamání.
Tohle že je Kyrandia? Pamatuju si jí jako jednu z nejlepších her co jsem hrál ! Ano, začátek (říkejme tomu první kapitola), který jsem hrál jako dítě, je na hře zdaleka nejlepší. Poté ovšem přijde chození po mapě sem a tam a hledání náhodně generovaných předmětů a potom to hrozné bludiště ! Být o trochu menší, tak bych to překousl, ale hra je celkově velice krátká a v té pitomé jeskyni jsem strávil snad třetinu herního času. A celou dobu jsem se ukrutně nudil. Už jsem dokonce uvažoval o tom, že vytáhnu čtverečkovaný papír a bludiště zmapuju, ale sakra - k tomuhle mě donutila jen jedinkrát Ultima a v adventuře nechci nic takového vidět.
Hře nepřispívá ani přítomnost dead-endů, tzn. pokud např. odletím do závěrečné lokace bez jednoho předmětu, už se nemůžu vrátit a hru ani nelze dohrát. Tohle se prostě stávat nesmí. Hraju hru a nechci se vztekat, že si musím dát opáčko od začátku.
Uznání zaslouží celkové zpracování, které je od grafiky, přes hudbu a dabing, až po blbuvzdorné uživatelské rozhraní, kdy se vše ovládá pouze levou myši, vyvedené na jedničku. Obtížnost jde strmě nahoru, první kapitolu vyřeší i vaše babička, zatímco ke konci, kdy například bez jakéhokoliv hintu musíte namíchat dva lektvary a pak je ještě vypít na správném místě, aby účinkovaly, dokáže hra pěkně potrápit.
Nostalgie stranou, Kyrandia je zábavná a dechberoucí hra i dnes, ale není zdaleka tak dobrá, jak jsem si jí jako malej Ugra představoval po odehrání první kapitoly. Škoda, že se laťku nepovedlo udržet tak vysoko po celou hru...
Pro: Několik zapamatováníhodných scén, zpracování, hlavní záporák
Proti: Krátké, třetina hry je vopruz, dead-endy, některé nelogické kombinace (hod 3 předměty do díry a doufej že se něco stane)