Po spuštění intra sleduji prezentaci akce spolu s něčím, co bych nazval jako lehký nádech vtipu. Docela se mi to líbí. O jednotlivých classách předem nic nevím, takže instinktivně vybírám Huntera. Vstupem do hry začíná ta akce doopravdy, takže začínám zjišťovat, jak vše funguje. Nacházím několik různých míst, která nabizejí questy, ve kterých spočívá náplň hry. Tyto questy jsou v podobě ''seber, najdi, zabij''.. a je jich hodně. Atmosféra se mění skrze prostředí a nepřátele. Jednoduchý princip questění je o zisku xp, ze kterých je k dispozici po každém získaném lvlu jeden point na skilly. Každá postava disponuje svou ojedinělou abillitou, ale všechno ostatní je v zásadě pouze pasivní buff (střílím rychleji/dostanu heal) nebo bonus (po zabití může dropnout více lootu). Mou abillitou je Bloodwing - pet, který loví.
Nedlouho po začátku hry jedu na zombie island, kde mě to začíná docela bavit. Všude zombies! Akorát v momentě, kdy jich je víc pohromadě, což se stává díky spawnům často, se jen stěží dá uniknout tomu, aby se ke mně nestihl jeden dostat a poblít mě. Efekt této interakce s nepřítelem ústí v nejen špinavý pohled, kdy toho je vidět v lepším případě pouze půlka, ale i zpomalení pohybu. To po dvou hodinách trochu nabírá na otravnosti, kdy si už jen opakuji: ''Už na mě přestaňte blít!!'' Po dokončení těchto misí vcházím zpátky na začátek hry, což se pro mě stává změnou, protože už nejsou všude zombies. Nejsou nikde.. a já si na ně dost zvykl. Svět obsahuje spoustu referencí, ať už je to celá idea tohoto zombie islandu nebo třeba takový mini boss Mad Mel.
Pokračuji v hraní. Nepřátel je poměrně dost, lokací a různých menších nebo větších padouchů také. Různě tu a tam se dá narazit na nějaký audio záznam a v průběhu hrání s námi mluví kdejaká postava. Když se potýkáme s některým z bossů a strkáme nos do jeho záležitostí, v různých sekvencích nám posílá vzkazy a promlouvá k nám. Ve chvíli, kdy se společně střetáváme, dostává se nepříteli ze strany hry i jakýsi menší úvod s vtipnou poznámkou. Postava, kterou hrajete, komentuje situace, během kterých dochází k interakci. Kupříkladu přestřelky, killy Bloodwinga, nacházení lootu, dokonce i chvíle, kdy jsme afk. Všechno tohle může být obyčejné, ale ta chvíle, kdy na mě můj hunter začal pokřikovat, když jsem si zrovna něco četl, byla zkrátka dobrá.
Čím jsem vlastně komunikoval se světem já? Střílením, které se ovšem můze proměnit ve stereotyp. Svět je plný několika druhů zbraní, které mají náhodné vlastnosti. Některé kousky jsou obohaceny zvláštním atributem, díky kterým nabírají na značné síle. Časem ale může nastat situace, kdy pálebná síla už nestačí. Může se i stát, že nemůžeme najít nic dostatečně dobrého a střílíme dokola tím stejným. V tuto chvíli také dost záleží na skillech, které mi nepřišly nijak silné. Bloodwing zabil jednoho nepřítele a to je vše. Hned na to musím čekat zase na cooldown. S mou brokovnicí jsem ve stejnou chvíli napáchal mnohonásobně více škody, což takto slabému Bloodwingovi docela ubližovalo. Takhle jsem si svou unikátní abillitu nepředstavoval. Co s tím? Zapotřebí bylo hrát dál, situace se na chvíli dost změnila.
V dalších částech hry jsem se svou postavou hodně pokročil. Podařilo se mi získat class item, který přidával pár bodů do několika skillů zároveň. S větším množstvím skill pointů jsem získal více rozmanitosti a možnost experimentovat a sestavit si bonusy, které nejlépe zlepší efektivnost mého hraní. Po dalším dlc, na jehož konci jsem získal několik epických a legendárních zbraní, nenastala už situace, kterou bych nezvládl. Samotný Bloodwing byl později schopen během chvilky pozabíjet 7-8 nepřátel a jeho cooldown byl také zkrácený. V momentě, kdy mi došly náboje, jsem se mohl zcela spolehnout na svého companiona, který si dokázal leckdy poradit s celým táborem nebo částí pevnosti. Ze zabitých nepřátel a různých objektů, kterých je všude dost, se dá velmi dobře udržovat hladina všech potřebných zásob.
Někteří nepřátelé disponují štíty nebo odolností vůči elementu. Po většinu hry jsem disponoval několika elementy (např. oheň nebo žiravina) a vždycky se našlo něco, čím jsem nepřítele zničil. Ono vůbec později, když se našel neobvykle tuhý nebo nový nepřítel, platila na všechno epická brokovnice, která měla velmi zničující neelementární dmg na kohokoliv. Skrze samotné používání jednotlivých typů zbraní získává postava malé bonusy. Pokud tedy chceme nově získanou zbraní střílet ještě silněji, stačí si přenastavit skilly a zbraň používat. Změny mohou být dost znát.
U bossů fungují jednoduché mechaniky. Např. když boss vystrčí hlavu a střílí, je třeba být schovaný. Nebo pokud zrovna skáče, je třeba být za rohem nebo ve vzduchu. V jedné z těchto situací (na konci posledního vydaného dlc) jsem na smrtích ztratil asi 250k. Ano, po smrti je respawn, který stojí peníze. I na otevřeném prostranství po každé naší smrti dojde i u pouhého mini bosse k regenu jeho hp.
Co se mi moc nezamlouvalo byla navigace. U několika misí, kdy máme sbírat součástky nebo aktivovat páčky, nám vyjímečně hra nijak neradí a ukazuje na jedno místo, na kterém nic není. Podle navigace bychom se měli u každé výpravy orientovat a abych věděl, kam přesně každou chvíli jet, protože jsem nechtěl zbytečně zajíždět do všemožných odboček, jsem často otevíral mapu světa. Další a závěrečnou kapitolou, kterou chci zmínit, je pro mě rozhodně nápomocný zaměřování. Myslel jsem, že to je čistě záležitost konzolí. Až po několika hodinách jsem přišel na to, že se to dá vypnout.
Dohrál jsem na 42. lvl.
Nedlouho po začátku hry jedu na zombie island, kde mě to začíná docela bavit. Všude zombies! Akorát v momentě, kdy jich je víc pohromadě, což se stává díky spawnům často, se jen stěží dá uniknout tomu, aby se ke mně nestihl jeden dostat a poblít mě. Efekt této interakce s nepřítelem ústí v nejen špinavý pohled, kdy toho je vidět v lepším případě pouze půlka, ale i zpomalení pohybu. To po dvou hodinách trochu nabírá na otravnosti, kdy si už jen opakuji: ''Už na mě přestaňte blít!!'' Po dokončení těchto misí vcházím zpátky na začátek hry, což se pro mě stává změnou, protože už nejsou všude zombies. Nejsou nikde.. a já si na ně dost zvykl. Svět obsahuje spoustu referencí, ať už je to celá idea tohoto zombie islandu nebo třeba takový mini boss Mad Mel.
Pokračuji v hraní. Nepřátel je poměrně dost, lokací a různých menších nebo větších padouchů také. Různě tu a tam se dá narazit na nějaký audio záznam a v průběhu hrání s námi mluví kdejaká postava. Když se potýkáme s některým z bossů a strkáme nos do jeho záležitostí, v různých sekvencích nám posílá vzkazy a promlouvá k nám. Ve chvíli, kdy se společně střetáváme, dostává se nepříteli ze strany hry i jakýsi menší úvod s vtipnou poznámkou. Postava, kterou hrajete, komentuje situace, během kterých dochází k interakci. Kupříkladu přestřelky, killy Bloodwinga, nacházení lootu, dokonce i chvíle, kdy jsme afk. Všechno tohle může být obyčejné, ale ta chvíle, kdy na mě můj hunter začal pokřikovat, když jsem si zrovna něco četl, byla zkrátka dobrá.
Čím jsem vlastně komunikoval se světem já? Střílením, které se ovšem můze proměnit ve stereotyp. Svět je plný několika druhů zbraní, které mají náhodné vlastnosti. Některé kousky jsou obohaceny zvláštním atributem, díky kterým nabírají na značné síle. Časem ale může nastat situace, kdy pálebná síla už nestačí. Může se i stát, že nemůžeme najít nic dostatečně dobrého a střílíme dokola tím stejným. V tuto chvíli také dost záleží na skillech, které mi nepřišly nijak silné. Bloodwing zabil jednoho nepřítele a to je vše. Hned na to musím čekat zase na cooldown. S mou brokovnicí jsem ve stejnou chvíli napáchal mnohonásobně více škody, což takto slabému Bloodwingovi docela ubližovalo. Takhle jsem si svou unikátní abillitu nepředstavoval. Co s tím? Zapotřebí bylo hrát dál, situace se na chvíli dost změnila.
V dalších částech hry jsem se svou postavou hodně pokročil. Podařilo se mi získat class item, který přidával pár bodů do několika skillů zároveň. S větším množstvím skill pointů jsem získal více rozmanitosti a možnost experimentovat a sestavit si bonusy, které nejlépe zlepší efektivnost mého hraní. Po dalším dlc, na jehož konci jsem získal několik epických a legendárních zbraní, nenastala už situace, kterou bych nezvládl. Samotný Bloodwing byl později schopen během chvilky pozabíjet 7-8 nepřátel a jeho cooldown byl také zkrácený. V momentě, kdy mi došly náboje, jsem se mohl zcela spolehnout na svého companiona, který si dokázal leckdy poradit s celým táborem nebo částí pevnosti. Ze zabitých nepřátel a různých objektů, kterých je všude dost, se dá velmi dobře udržovat hladina všech potřebných zásob.
Někteří nepřátelé disponují štíty nebo odolností vůči elementu. Po většinu hry jsem disponoval několika elementy (např. oheň nebo žiravina) a vždycky se našlo něco, čím jsem nepřítele zničil. Ono vůbec později, když se našel neobvykle tuhý nebo nový nepřítel, platila na všechno epická brokovnice, která měla velmi zničující neelementární dmg na kohokoliv. Skrze samotné používání jednotlivých typů zbraní získává postava malé bonusy. Pokud tedy chceme nově získanou zbraní střílet ještě silněji, stačí si přenastavit skilly a zbraň používat. Změny mohou být dost znát.
U bossů fungují jednoduché mechaniky. Např. když boss vystrčí hlavu a střílí, je třeba být schovaný. Nebo pokud zrovna skáče, je třeba být za rohem nebo ve vzduchu. V jedné z těchto situací (na konci posledního vydaného dlc) jsem na smrtích ztratil asi 250k. Ano, po smrti je respawn, který stojí peníze. I na otevřeném prostranství po každé naší smrti dojde i u pouhého mini bosse k regenu jeho hp.
Co se mi moc nezamlouvalo byla navigace. U několika misí, kdy máme sbírat součástky nebo aktivovat páčky, nám vyjímečně hra nijak neradí a ukazuje na jedno místo, na kterém nic není. Podle navigace bychom se měli u každé výpravy orientovat a abych věděl, kam přesně každou chvíli jet, protože jsem nechtěl zbytečně zajíždět do všemožných odboček, jsem často otevíral mapu světa. Další a závěrečnou kapitolou, kterou chci zmínit, je pro mě rozhodně nápomocný zaměřování. Myslel jsem, že to je čistě záležitost konzolí. Až po několika hodinách jsem přišel na to, že se to dá vypnout.
Dohrál jsem na 42. lvl.
Cyberpunk 2077