Fantasy RPG hteré rozhodně má hloubku. Kdybych chtěl svoji češtinářku přesvědčit, že hry nejsou blbosti pro děti, vrazím jí do ruky tohle.
Prakticky celou hru se hráč rýpá v podvědomí Bezejmenného skrz perfektně vytvořené a ve všech směrech bohaté dialogy a zároveň tak vlastně zkoumá sám sebe. Planescape opravdu víc připomíná čtení knihy. Soubojů je ve hře na poměry rpg minimální množství, čímž se hře daří zabít jeden z hlavních negativních rysů bratranců Baldurs Gate (a AD&D RPG obecně). Ani druhé negativum - přehršel fantasy klišé - se zde nevyskytuje, neb svět Planescape nemá s tím klasickým Tolkienovským společného skoro nic. Zástupců "klasických" ras je zde snad vyjma lidí jako šafránu a většina lokací připomíná spíš zapadlou rozpadající se městskou čtvť, než širá luka. Nepoznaného je tu na každém kroku mnoho: létajícími mluvícími lebkami počínaje a navždy hořícím idiotem konče.