Sniper Elite 3 nakonec nebyla taková tragédie, jako druhý díl. Především díky otevřenému level-designu, kde člověk dostane jakous-takous volnost.
Stejně jako v jiných podobných hrách se člověk nejprve musí naučit vzorce chování nepřátel a zvyknout si na věci, které by považoval za samozřejmé.
Vrátit zpět nepříteli vhozený granát? Ee. Zabít nepřítele nablízko zepředu? Ne. Hlavní postava jen promáchne pěstí a hrdinný nácek mu pokaždé udělí kopačku do bachora. Profík! Nález mrtvoly nevyvolá poplach? Ne. Nácek místo poplachu zrychlí krok, aby bylo vidět, že je jako fakt nasranej. Nepřítel střílí přes zdi? Žádný problém! A dokonce střílí naprosto přesně s MP-40 na vzdálenosti, při kterých já mám problém se snajperkou! A že mě výbuch granátu zraní přes zeď v bunkru ale nezabije, když vybouchne přímo pod mým bars? No a?
Mohl bych si z celé hry dělat legraci ještě hodně dlouho, vyprávět o legračních posmrtných pózách nepřátel, o jejich padání do prohlubní při obyčejných pochůzkách (AI je opravdu žalostná), o tom jak nerozeznají výstřel z pušky od prdnutí generátoru, ale zato slyší dupajícího snajpera na padesát metrů přes dvě zdi v místnosti plné hlučících strojů... ale nakonec jsem se (se zavřenýma očami a skřípějícími zubami) docela dobře bavil.
Působí na mě spíše jako kvalitní budget, ale snajpování má své kouzlo a pokud si člověk nastaví nejvyšší obtížnost s vypnutými ukazateli všeho, nepůsobí to ani jako smrdutá konzolovka.
***/5
Stejně jako v jiných podobných hrách se člověk nejprve musí naučit vzorce chování nepřátel a zvyknout si na věci, které by považoval za samozřejmé.
Vrátit zpět nepříteli vhozený granát? Ee. Zabít nepřítele nablízko zepředu? Ne. Hlavní postava jen promáchne pěstí a hrdinný nácek mu pokaždé udělí kopačku do bachora. Profík! Nález mrtvoly nevyvolá poplach? Ne. Nácek místo poplachu zrychlí krok, aby bylo vidět, že je jako fakt nasranej. Nepřítel střílí přes zdi? Žádný problém! A dokonce střílí naprosto přesně s MP-40 na vzdálenosti, při kterých já mám problém se snajperkou! A že mě výbuch granátu zraní přes zeď v bunkru ale nezabije, když vybouchne přímo pod mým bars? No a?
Mohl bych si z celé hry dělat legraci ještě hodně dlouho, vyprávět o legračních posmrtných pózách nepřátel, o jejich padání do prohlubní při obyčejných pochůzkách (AI je opravdu žalostná), o tom jak nerozeznají výstřel z pušky od prdnutí generátoru, ale zato slyší dupajícího snajpera na padesát metrů přes dvě zdi v místnosti plné hlučících strojů... ale nakonec jsem se (se zavřenýma očami a skřípějícími zubami) docela dobře bavil.
Působí na mě spíše jako kvalitní budget, ale snajpování má své kouzlo a pokud si člověk nastaví nejvyšší obtížnost s vypnutými ukazateli všeho, nepůsobí to ani jako smrdutá konzolovka.
***/5
Silent Hill: The Short Message