Republic Commando mě regulérně naštvalo.
Předně je třeba říci, že ačkoli by někdo mohl považovat umístění bezpříběhové střílečky do světa Star Wars za svatokrádež, ona absence v podstatě jakéhokoli příběhového elementu (vč. rytířů Jedi, Síly a podobných nesmyslů) hře velice svědčí. Herní děj zachycuje několik rozsáhlých misí čtyřčlenného elitního komanda klonů, jemuž velíte. Žádná diplomacie, žádné tlachání, protivník útočí záhy a ve velkém, a jeho nemilosrdná likvidace tak představuje ústřední bod celé herní náplně. Ona akce samotná je neskutečně zábavná, adrenalinová a díky slušné AI platí i za výzvu. Úvodní část působí trochu primitivně, ovšem jen co se trochu rozkoukáte, rozpoutá se opravdová bitevní vřava.
Výtečné je ono zaměření na kooperaci celého týmu. Ta je z hlediska ovládání řešena opravdu výtečně a pár povelů stačí k tomu, abyste svůj tým měli zcela pod kontrolou. Hra v podstatě neumožňuje nějaké sólo hraní, protože počáteční přesila nepřátel je mnohdy opravdu značná. A především - parťáci, ve spoustě jiných SP team-like FPS často proklínaní za neskutečnou idiocii, jsou zde přinejmenším hodnotnými spolubojovníky. Jejich přežití sice závisí hlavně na vaší schopnosti velet ("Je lákavé sednout do střílny a trochu to těm šmejdům osobně osolit, ovšem nebylo by lepší poslat tam kolegu a zachovat si tak kontrolu nad týmem?"), nicméně určitá míra samostatnosti jim neschází, takže při průchodu chodbou se drží u stěn a kryjí se za překážky, pokud už přebíhají prostor pod palbou, snaží se držet při zemi (vzpomínáte na Flashpoint?) a především dokáží tvořit až 3/4 palné síly vašeho týmu (zvláště jako odstřelovači). K tomu sada taktických úkonů (efektivní otevírání dveří s vhozením granátu) a skvělých hlášek.
A přesto tahle hra není tak dobrá, jak by mohla (a měla) být. Zaprvé, leveldesign se po úvodních lokacích mírně zlepšuje, jenže dá se i říct, že jakmile projdete první čtvrtinu hry, už vás do konce ničím nepřekvapí a stává se tak velice schématickým, v podstatě sestávajícím z pouhých dvou prvků - chodba a ne-až-tak-velký areál (a ani moc nehraje roli, zda je venkovní či se jedná o interiér, na samotnou taktiku to totiž nemá vliv). Přitom když uvážím, jak by hratelnost mohly osvěžit alespoň zdánlivě nekonečné exteriéry, kde byste navíc museli volit vlastní trasu k cíli... No, škoda slov.
Druhá věc souvisí s úvodem komentáře a nebýt jí, dost možná hodnotím výše, protože hratelnost navzdory slabšímu návrhu lokací neskomírá a drží se po celou dobu hry solidně vysoko. Já měl za to, že ty mise jsou čtyři. Na konci třetí se objevuje menší příběhový zvrat (!!!) - je jako zjevení a vůbec to nečekáte - který jsem pokládal za skvělé nastartování do domnělé poslední části. Jenže stalo se něco úplně jiného, naběhly závěrečné titulky.
A přitom ta hra měla takový potenciál...
Předně je třeba říci, že ačkoli by někdo mohl považovat umístění bezpříběhové střílečky do světa Star Wars za svatokrádež, ona absence v podstatě jakéhokoli příběhového elementu (vč. rytířů Jedi, Síly a podobných nesmyslů) hře velice svědčí. Herní děj zachycuje několik rozsáhlých misí čtyřčlenného elitního komanda klonů, jemuž velíte. Žádná diplomacie, žádné tlachání, protivník útočí záhy a ve velkém, a jeho nemilosrdná likvidace tak představuje ústřední bod celé herní náplně. Ona akce samotná je neskutečně zábavná, adrenalinová a díky slušné AI platí i za výzvu. Úvodní část působí trochu primitivně, ovšem jen co se trochu rozkoukáte, rozpoutá se opravdová bitevní vřava.
Výtečné je ono zaměření na kooperaci celého týmu. Ta je z hlediska ovládání řešena opravdu výtečně a pár povelů stačí k tomu, abyste svůj tým měli zcela pod kontrolou. Hra v podstatě neumožňuje nějaké sólo hraní, protože počáteční přesila nepřátel je mnohdy opravdu značná. A především - parťáci, ve spoustě jiných SP team-like FPS často proklínaní za neskutečnou idiocii, jsou zde přinejmenším hodnotnými spolubojovníky. Jejich přežití sice závisí hlavně na vaší schopnosti velet ("Je lákavé sednout do střílny a trochu to těm šmejdům osobně osolit, ovšem nebylo by lepší poslat tam kolegu a zachovat si tak kontrolu nad týmem?"), nicméně určitá míra samostatnosti jim neschází, takže při průchodu chodbou se drží u stěn a kryjí se za překážky, pokud už přebíhají prostor pod palbou, snaží se držet při zemi (vzpomínáte na Flashpoint?) a především dokáží tvořit až 3/4 palné síly vašeho týmu (zvláště jako odstřelovači). K tomu sada taktických úkonů (efektivní otevírání dveří s vhozením granátu) a skvělých hlášek.
A přesto tahle hra není tak dobrá, jak by mohla (a měla) být. Zaprvé, leveldesign se po úvodních lokacích mírně zlepšuje, jenže dá se i říct, že jakmile projdete první čtvrtinu hry, už vás do konce ničím nepřekvapí a stává se tak velice schématickým, v podstatě sestávajícím z pouhých dvou prvků - chodba a ne-až-tak-velký areál (a ani moc nehraje roli, zda je venkovní či se jedná o interiér, na samotnou taktiku to totiž nemá vliv). Přitom když uvážím, jak by hratelnost mohly osvěžit alespoň zdánlivě nekonečné exteriéry, kde byste navíc museli volit vlastní trasu k cíli... No, škoda slov.
Druhá věc souvisí s úvodem komentáře a nebýt jí, dost možná hodnotím výše, protože hratelnost navzdory slabšímu návrhu lokací neskomírá a drží se po celou dobu hry solidně vysoko. Já měl za to, že ty mise jsou čtyři. Na konci třetí se objevuje menší příběhový zvrat (!!!) - je jako zjevení a vůbec to nečekáte - který jsem pokládal za skvělé nastartování do domnělé poslední části. Jenže stalo se něco úplně jiného, naběhly závěrečné titulky.
A přitom ta hra měla takový potenciál...
