Jak to dopadne, když parta kluků z osady Severní bouře zkusí na oslavě čtyřicátých narozenin Matta Uelmena ty lákavě nazelenalé koláčky? Jako když tóčlajt!

Nemusím být Nephalem, abych chápal, že některé věci v heknsleš prostě mají své místo (loot, setovky, náhodně generované dungeony) a tak raději popíšu to, co je na Torchlight zvláštní.

Jednak je to podivně namíchaná prezentace, kdy mix skvěle mysteriózní hudby, voice overů Mrazíka a malované grafiky tak moc nedávají smysl, až jsou jedinečné. Dále to může být nekonečný dungeon na konci hry či jiná volba po dokončení příběhu - tedy odeslání svého reka do důchodu a výběr jednoho z jeho předmětů, ze kterého se stane dědictví aneb kurva lepší a méně náročný item pro novou postavu.

Co ale zajistilo Torchlight nehynoucí místo na mém HDD byla zde přítomná němá tvář. Z party falešné kočičí potvory a stokrát omletého psodlaka jsem neomylně sáhl po fretce. Ta totiž dělá čest své reálné předloze a jedná se o chytré a šikovné zvířátko. Zatímco při vyslání kočky do města kvůli prodeji lootu byste zřejmě čekali marně, jelikož by sebou flákla za nejbližším rohem a hrála si s punčochou a její vlčí kolega by zřejmě ani nepochopil, co po něm chcete a dál by očekával pamlsek odkapávaje sliny na vaši okovanou botu...fretka hbitě doběhne k obchodníkovi (s příslušným skillem odkudkoli do minuty) a navíc ještě umí dvě kouzla, která ji naučíte. To všechno samozřejmě kromě toho, že se vás slušně zastane v boji (vše v závislosti na tom, jak moc se na její vylepšování budete zaměřovat).

Celkově vzato je pro mě Torchlight takové první Diablo na steroidech, což mu umožňuje zařadit několik život ulehčujících vychytávek a přitom se nerozpliznout do šířky, což podle mého názoru k tomuto typu her příliš nepasuje. Pro mě zřejmě nejlepší počin v žánru i přes (nebo možná právě pro) absenci mulťáku.