Docela vtipná parafráze na Diogéna žijícího v sudu (ačkoliv bych dal ruku za to, že ten se v něm stupidně nekutálel po okolí) aneb pátrání po smyslu života a oproštění se od materiálních statků. Prosté a relativně strohé schéma i zpracování.

Začínáte s oblázkem v inventáři s pouze jedním políčkem (v jednoduchosti je síla... což by mohlo být asi mottem hry) a se slovy vašeho gurua (protivného filosofujícího dědka) se za doprovodu poněkud otravné melodie vesele kutálíte do světa. A potkáváte různé postavy, kterým můžete dát předmět, který aktuálně máte... no anebo se na ně vykašlete a valíte se dál. Možností moc není, ale na chvilku vás zabaví docela dobré hlášky.

Po cca půl hodině hraní mě už omrzelo zkoušet to pořád dokola a nepřišel jsem na to, jak to udělat, aby ten remcající dědula byl konečně spokojený a uznal mě jako pravého Cynikocynika. Takže si zatím nemůžu hrdě odkliknout políčko "dohrál".