Na začátek pro jistotu podotýkám, že (již klasicky) hodnotím celkový nápad a ne hru jako takovou, protože jinak to prostě nejde. Dinner Date využívá herní formu čistě pro vyjádření myšlenky, kterou je v tomto případě nervozita a nejistota v očekávání a peklo, které nám naše myšlení a psychika dokáží připravit.

V kůži hlavního hrdiny si prožijeme mučivé pocity nejistoty a pochyb, následované nekonečným sebeujišťováním a chlácholením (za notné pomoci alkoholu) a dalším kolem vtíravých myšlenek a pochyb.

Tento začarovaný kruh je zde velice pěkně naznačen formou myšlenek poletujících kolem hlavy hlavního hrdiny, které se nevybíravě dožadují pozornosti, a kterých se postupně objevuje stále víc a víc, výsledkem je pak nekončící smršť myšlenek v hlavě sebevědomím příliš neoplývajícího nešťastníka netrpělivě čekajícího na příchod vzácné návštěvy.

Grafické zpracování je vydařené, doprovodná hudba taky neurazí a za zmínku stojí kvalitní dabing