Po odehrání pro mě velmi zábavného 3. dílu série Saints Row jsem si říkal, že městské akce pro mě nebudou úplně špatným žánrem. Proto volba čtvrtého dílu série GTA, která tento žánr zastupuje asi nejlépe, mi přišla jako nejlepší volba. Nebyla!

Začal bych hlavní postavou Nika. Jeho vzezření a balkánský přízvuk se mi od samotného začátku nevžily do krve a spíš ji postupně nemilosrdně vysávaly a jeho pochopení u mě narůstalo jen při plnění úkolů, kde jsem jej soucitně považoval za chudáka, jelikož nezáživné úkoly, které s monotónní pravidelností plnil, jej stavěly do role jakéhosi otroka jeho dvorního kámoše, bez něhož je jinak úplnou nulou. Příběh, který bych tak považoval za jednoho z tahounů hry, jsem si proto nijak neužíval a prakticky jej pořádně nevnímal.

Často záporně hodnocená optimalizace hry pro můj komp slabinou naštěstí nebyla, ovšem vezmu-li v úvahu fakt, že mnoho hráčů s ní zápasilo, rád bych ve výsledku viděl hru, jejíž design je jejím nárokům odpovídající a je tedy patřičně nadstandardní. Ničeho takového jsem se ovšem nedočkal, ba naopak mi vzhledem k nepříliš velkému stáří hra přišla z hlediska designu až podprůměrné kvality. Výpis negativ pak završily první pěstní souboje, na něž jsem stihl jen nevěřícně zírat a přemýšlet nad tím, jakou návykovou látkou byli autoři ovlivněni. O přestřelkách, kde jsem měl pocity naprosto stejné, bych raději nepsal, jelikož bych rád svoje herní pocity zmiňoval přece jen ve spisovné češtině.

Co dodat? Ačkoliv bych rád našel nějaké to pozitivum, u čtvrtého dílu GTA jej i s přimhouřením obou očí bohužel nenalézám a jakoukoliv špetku zábavnosti, kterou bych u takovéto městské akce očekával, po sedmihodinovém hraní nepřišla a nic nenasvědčuje, že by mohla přijít alespoň na krátkou chvíli. I přesto se možná časem pokusím s hrou dále pokročit, ale pokud tomu tak bude, tak jen a jen proto, abych svůj vztek za její koupi trochu potlačil.