Vítr mlátí dveřmi poloprázdného saloonu, koule roští se kutálí kolem a do města přijíždí cizinec. Rozhlíží po městě, kde chcípl pes, ale sup nad ním kroužil ještě dříve než vydechl naposledy. Bez váhání vyráží do saloonu, kde na něj spočinou čtyři páry očí. První barmanovy, který si drsňácky odplivne žvýkacího tabáku, druhé mladého chlpace, který vidí hrdinu z povídaček dědečků, třetí šlapky, které ten neznámý cizinec něčím nesedí, ale přeci jen ji neskutečně přitahuje, že by mu dala i zadarmo a poslední pár očí patří staříkovi, ke kterému občas každý z města zajde pro nějakou tu radu.
Takhle nějak začíná další příběh série CoJ, který nenavazuje na ty předchozí.
Náš, tak trochu ulhaný hrdina, si po šesti zrzavejch a dvanácti ohnivejch vodách vymýšlí, jak se znal s Billy the Kidem a dalšími legendami divokého západu. To vše jakoby pod taktovkou Quentina Tarantina a Mela Brookse režírujících Charlieho Sheena v roli chlastem zničeného milovníka žen, kořalky a zbraní.
Polští Techland opět ukázali svižnost svého enginu, který rozhýbe spaghetti western i na starších strojích a stále vypadá fantasticky při minimálních detailech. A pokud se vám nedostaly po vaše špinavý pracky předchozí díly CoJ, nevadí. Zahrajte si tuhle parodii na příběhové FPS vůbec a skvěle se bavte.
Bravo, Techlanďáci - Osemdešont procent.