Myslím si, že Delta Force je vysoce přeceňovaná hra, na které je toho jen velmi málo dobrého.
Hra si hraje tak trochu na taktickou akci, ale už ve stejném roce 1998 vyšlo Rainbow Six, které je co do taktiky někde úplně jinde. Podobně jako v Rainbow Six zde směřujete po jednotlivých checkpointech, máte nějaké ty spolubojovníky, vybere si zbraň během briefingu (můžete klidně používat jednu a tutéž celou hru) a musíte splnit nějaký jednoduchý úkol (existují asi čtyři typy, a sice všechno zabít, něco zničit, přinést notebook a někoho zachránit).
Jenže na rozdíl od Rainbow Six si vlastní taktiku nevymyšlíte ani se nemůžete vtělit do nikoho jiného a hlavně a především, nepřátelé jsou pouze panáci, kteří se do vás trefí pouze tehdy, pokud stojíte na místě asi deset vteřin přímo před nimi. To má za následek, že žádná taktika není třeba, stačí jen kosit.
Celé hře chybí jakýkoliv tah na branku. Nemá začátek ani konec. Je zde pět "různorodých" prostředí, ale všechny jsou vlastně jedna a tatáž prázdná planina, akorát se mění barva povrchu.
Většinu herní doby jste někde vzadu a na stovky metrů zabíjíte nepřátele zaměřovací puškou. Panáci, kteří se schovávají tak, že je nemůžete zabít zaměřovací puškou, přijdou na paškál posléze. Každou misi úplně stejně.
V celé hře (to jest 40 misí) jsem umřel dohromady asi čtyřikrát a to jen a pouze mojí blbostí, když jsem neohroženě nakráčel do nepřátelské základny, protože jsem byl příliš zvyklý na to, že nepřátelé jsou prostě bezbranní.
Největší (a asi jedinou) devízou Delta Force je dle mého otevřenost prostředí nemající hranic, můžete jít na jednu stranu nekonečně dlouho, jen se po zhruba kilometru začne všechno opakovat. Bohužel grafika je těžce out i na svou dobu.
Jinak je ale Delta Force úžasně repetetivní, stereotypní, jednotvárná (plus dosaďte klidně nějaké další podobné adjektivum) a v podstatě tupá hra.
Hra si hraje tak trochu na taktickou akci, ale už ve stejném roce 1998 vyšlo Rainbow Six, které je co do taktiky někde úplně jinde. Podobně jako v Rainbow Six zde směřujete po jednotlivých checkpointech, máte nějaké ty spolubojovníky, vybere si zbraň během briefingu (můžete klidně používat jednu a tutéž celou hru) a musíte splnit nějaký jednoduchý úkol (existují asi čtyři typy, a sice všechno zabít, něco zničit, přinést notebook a někoho zachránit).
Jenže na rozdíl od Rainbow Six si vlastní taktiku nevymyšlíte ani se nemůžete vtělit do nikoho jiného a hlavně a především, nepřátelé jsou pouze panáci, kteří se do vás trefí pouze tehdy, pokud stojíte na místě asi deset vteřin přímo před nimi. To má za následek, že žádná taktika není třeba, stačí jen kosit.
Celé hře chybí jakýkoliv tah na branku. Nemá začátek ani konec. Je zde pět "různorodých" prostředí, ale všechny jsou vlastně jedna a tatáž prázdná planina, akorát se mění barva povrchu.
Většinu herní doby jste někde vzadu a na stovky metrů zabíjíte nepřátele zaměřovací puškou. Panáci, kteří se schovávají tak, že je nemůžete zabít zaměřovací puškou, přijdou na paškál posléze. Každou misi úplně stejně.
V celé hře (to jest 40 misí) jsem umřel dohromady asi čtyřikrát a to jen a pouze mojí blbostí, když jsem neohroženě nakráčel do nepřátelské základny, protože jsem byl příliš zvyklý na to, že nepřátelé jsou prostě bezbranní.
Největší (a asi jedinou) devízou Delta Force je dle mého otevřenost prostředí nemající hranic, můžete jít na jednu stranu nekonečně dlouho, jen se po zhruba kilometru začne všechno opakovat. Bohužel grafika je těžce out i na svou dobu.
Jinak je ale Delta Force úžasně repetetivní, stereotypní, jednotvárná (plus dosaďte klidně nějaké další podobné adjektivum) a v podstatě tupá hra.
Delta Force: Land Warrior