Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Lubomír Štrougal • 40 let • Praha (ČR - kraj Praha)

Komentář

Přejít na komentáře

Dylan Dog: Through the Looking Glass

  • PC 40
Mám Dylan Doga rád. Mám rád jeho krásně pulpové příběhy s nekomplikovanou zápletkou, pokleslou poetikou a neotřelým využíváním tradičních hororových postupů. A ano, mám také rád Groucha a jeho pitomoučké vtípky. To jen tak na úvod, abych ozřejmil, co mě k tomuto titulu přitáhlo a nakonec i donutilo dotáhnout ho až do konce.

Bohužel, s výjimkou jednoduché zápletky, točící se kolem vraždy lorda Foulkese, ukradeného Necronomiconu, Bermudského trojuhelníku a jedné dávné archeologické výpravy, se tu nic jiného výše zmíněného pořádně nenajde. Pár okamžiků ujde (pohupující mrtvola v tajné místnosti má styl), občas Groucho vystřelí slušný vtip, Dylan se tu jako obvykle zamiluje do klientky, ale jinak kde nic, tu nic. Jednoduchý adventurní styl založený na statických obrazovkách, kombinování předmětů/postav v rozhovorech a přesném pořadí lokací, které člověk musí navštívit (občas to odhadnout je vzhledem k nedostatku indicií peklo vedoucí k velmi vulgárním výrazům směřujících na hru a její tvůrce), pro vykreslení roztomile brakové atmosféry komiksové předlohy není dvakrát vhodný, navíc je svou častou zmateností značně frustrující a za určité momenty by si tvůrci zasloužili sekerou po palici. Na takový zásek u střílení zombie na hřbitově jen tak nezapomenu, že bude potřeba přesně mířit, to by mě skutečně při tomhle stylu nenapadlo. Určitý nepříjemný faktor komplikující hru je i to, že je občas vyloženě zlá a v určitý moment je k dalšímu postupu nutné "přečíst" několik knih z domácí Dylanovy knihovny (má vkus, to se musí uznat, Poe, Lovecraft či Douglas Adams se nachází i v té mé). Přijít ale na to, že je to nutné zrovna teď a že se jedná o tyhle konkrétní tituly, se ovšem ze samotné hry dle mě prostě nedá. Člověk je tak při každé návštěve bytu nucen proklikávat pro jistotu všechny tituly, aby mu náhodou něco neuniklo, což je činnost věru otravná. Podobných špeků je tam ale víc, staré hry holt hráči pomocnou ručičku moc nepodávaly...

Bylo to frustrující, bylo to často otravné a ano, několikrát jsem už přemýšlel i o tom, že začínat zase znovu a snažit se zjistit konkrétní moment, kde jsem něco přehlédl či vybral jinou lokaci, než bych měl, mi za to nestojí. Přes to všechno jsem to ale vždy udělal a nakonec hru i úspěšně pokořil. A nostalgické pocity směrem k Dylanovi fungují, jelikož nakonec to nehodnotím vlastně tak zle. Hráči bez vztahu k předloze by se tomu ale měli vyhnout, čas s hrou strávený by jim za to věru nestál.
+14