Jednou z prvních opravdu 3D her na PC, ke které jsem se dostal byla právě tato. F-19 mi, stejně jako všechny ostatní, sehnal otec zkopírovanou od známého na disketě, jinak to se simulátorem imperialistického stroje na zabíjení soudruhů nejspíš ani dělat nešlo. Samozřejmě mě okamžitě ohromila úžasnou grafikou, velice rychle jsem se ztratil v složitém ovládání a odložil do krabice. Změnu přinesla až osobní instruktáž zkušeného letce, kde jsme se zápisníkem v rukou pečlivě koukali přes rameno, pilně zapisovali všechny klávesy a kladli zvídavé dotazy. Konečně jsem tedy pochopil, jak se to hraje a přiznám se, že i 25 let po vydání jsem si v období vánočním pár misí zopakoval. Nelitoval jsem.

Úžasné na F-19 je její komplexnost, ale zároveň jednoduchost a přehlednost. V době vydání nebyla možnost udělat dokonalý simulátor, tak se spousta věcí musela obejít a zjednodušit. V kokpitu máme přehlednou taktickou mapu s vyznačením všech vzdušných a pozemních objektů, nikdy neztratíte přehled kde jste a kde jsou oni. To se mi u modernějších simulátorů stávalo často. Simulátor křížený arkádou kvůli zachováni hratelnosti mi velmi vyhovoval.

Nutné je ocenit kvalitní náplň misí s velice různorodým obsahem od ničení pozemních a vzdušných cílů až po fotografování a převážení tajných zásilek na ukrytá letiště. Před startem vybíráte výzbroj z široké nabídky vybavení, pro některé delší mise je potřeba vzít jednu i více přídavných palivových nádrží, čímž se vám snižuje celkový počet pozic pro bojové rakety. Těch je tu mnoho od chytrých samostatně naváděných a s vlastním pohonem, přes laserem zaměřované s úpravou letu při volném pádu až po ty určené pro přesné střemhlavé bombardování. Rozdíl v doletu, počtu, náročnosti samotného svržení a vhodnost k ničení různých typů cílů od bunkrů až po letiště dává nejen možnost taktizovat, plánovat, ale zvyšuje napětí jestli to všechno zvládnete, když se konečně objevíte připraveni na startovní ploše nebo palubě letadlové lodi.

K létání se nabízí čtyři bojiště, která jsou notoricky známá z historie i ze současnosti, takže při bombardování Libye nebo Iráku až trochu mrazí při pomyšlení jak málo se vlastně svět změnil během uplynulého čtvrtstoletí. Při útocích na bývalé Československo poznáváme důvěrně známá města, hory a řeky.

Nepřátelských letadel a raket, které znepříjemňují život kapitalistického imperialisty najdeme také bezpočet. Všechny letouny jsou velmi hezky vyvedeny v 3D a vzhledem věrným skutečnosti. Vaše letadélko zaostává proti všem v rychlosti, zato obsahuje technologii stealth, tehdy žhavou novinku té doby někde mezi high-tech a science-fiction, která vám umožňuje dostat se v omezené míře nepozorovaně skrz nepřátelské radary. Navíc máte k dispozici několik druhů klamných cílů i aktivní obrané prvky proti radiovému a infračervenému systému navádění raket. Jejich zapínáním získáváte lepší obranu proti raketám, zato jste snadněji k zaměření radary. Taktizujete tedy i během letu.

Letadla naučíte rozpoznávat opravdu dobře, neboť i ke startu hry jinak než na volbu trénink musíte určit typ letounu podle načrtnuté siluety. Ještě teď vidím tu hromadu papíru s obkreslenými letadly, vyškrtanými špatnými odpověďmi a nakonec hrdě zakroužkovanou tou jedinou správnou.

Samotnou misi musíte absolvovat úplně celou od startu až k přistání. Situace, kde se plni očekávání opatrně blížíte k hranici v nízké výšce kryti pohořím, nebo naopak s poškozeným motorem, minimem munice, unikajícím palivem a třemi MiGy za zadkem směřujete k přátelskému letišti, jsou k nepopsání.

Ačkoli je tato hra v podstatě překonaná novějším F-117, hlavně v grafice, jsou tu detaily, které mě neustále táhnou zpět. Možná jsou to ty titulky novin v azbuce, kde jste s pouty na rukou nástrojem propagandy, nebo v baru po skončení mise buď házíte osaměle čelo na pult, slavíte v okruhu blízkých přátel, až po party ve velkém stylu a srandovními čapkami. Nebo ty suché letecké anekdoty? S jistotou říci nedokáži.