Zombíci jsou dneska v módě, a proto není divu, že i herní průmysl si na nich hodlá vytřískat, co to jen jde. Takhle se dá State of Decay z prvního pohledu velice jednoduše odsoudit a zavrhnout, to by však byla velká chyba, protože byste se připravili když ne o kvalitní tříáčkový titul, tak minimálně o velice zdařilou ''simulaci'' života ve světě, kde neujdete ani metr, aniž byste nemuseli rozmlátit hlavy skupince zombíků, ve světě, kde jako jednotlivec nemáte šanci přežít, proto se musíte starat nejen o sebe, ale i o svou skupinu přeživších. A o tom ta hra je.

Hra vás vrhne rovnou do akce a první věc, kterou musíte udělat je právě ono rozdrcení lebek několika šílenců, o kterých vaše hlavní postava a její kamarád nemají vůbec tušení, proč že se takhle divně chovají. Opět zde platí to známé klišé, že postavy v zombie filmech, hrách, popř. knihách nikdy neviděly film, nehrály hru, nečetly o zombiích, zkrátka působí jako z jiného světa. Naštěstí se ve hře později moc neřeší, jak se to všechno semlelo, hlavně na to ani není čas, jelikož budete neustále shánět jídlo, léky, munici, stavební materiál, benzín a nebo pomáhat ať už svým společníkům nebo jiným na vás nezávislým přeživším.

Příběh hry pak působí jako pouhá kulisa k výše jmenovaným aktivitám, i když i v něm se najde pár zajímavých momentů, přesto je jich žalostně málo. Hlavní linii plníte prostřednictvím misí alá GTA, kdy v kterýkoliv moment můžete nasednout do auta a vydat se k zelené tečce na mapě, vyslechout si zadání úkolu a následně vyrazit tento úkol splnit. Většinou se jedná o vyčištění budov od zombíků, eskortování přeživších nebo dočasnou výpomoc při bránění budovy před touto hrozbou.

Co mě však na hře velmi zaujalo, je způsob jejího zpracování, v mnoha ohledech velmi originální. Můžete vstoupit naprosto do každé budovy, ve které na vás ve většině případů čekají cenné suroviny, ke kterým se ale nejdříve musíte probojovat. Dlouho mě bavilo prozkoumávat opuštěné budovy, nalézat suroviny a z nich si budovat svou vlastní základnu. Po čase však zjistíte, že pořád objevujete to samé a máte toho už tolik, že to nemáte šanci do konce hry všechno využít.

Další zajímavý prvek hry je, že se hra odehrává i v čase, kdy ji máte vypnutou, členové vaší skupinky mezitím klidně mohou sami pátrat po surovinách, během této doby se mi ale nikdy nepřihodilo nic zásadního, jakože by třeba někdo z posádky utekl nebo zemřel.

Málokterá hra vám dovolí pokračovat po smrti hlavního hrdiny, k čemuž k mé nešikovnosti a částečně i vinou bugu animace došlo. Čekal jsem, že hra skončí a ono ne. Objevil jsem se v kůži kamaráda zemřelého hrdiny a ten rázem získal všechny jeho charakterové vlastnosti a hlášky. Jen ta výdrž, vitalita a bojeschopnost byla kapánek horší. Nic co by se ale nedalo trochou tréninku zlepšit.

Co se týče technického zpracování, grafika hry sice neoslní, ale rozhodně taky neurazí, hlavně práce se světlem se mi v určitých chvílích velice pozdávala. Obrovským problémem State of Decay je ale enormní množství bugů, které dost kazí jinak pěkný herní zážitek. Hra tak občas svými kuriozními bugy působí jako šitá horkou jehlou. Nezbývá než doufat, že brzy vyjde opravný patch.

State of Decay je hra šitá na míru všem fanouškům mozkožroutů, pokud tedy netrpělivě očekáváte příchod Day Z, máte šanci si ten čas zkrátit právě tímto titulem.