Do málokteré hry se dokážete skutečně zažrat, abyste na chvíli zapomněli na okolní svět. Pamatuju, že Phobia II tu schopnost maximálního pohlcení měla, a proto byla vlastně mojí nejoblíbenější freewarovkou. Nutno však podotknout, že mluvím pouze o multiplayeru 2 hráčů na 1 PC. V jednom hráči to není ono, mariňáků proti vetřelcům musí být vždy víc, potřebujete někoho, kdo vám bude krýt záda a na koho budete řvát, ať vám sundá tu potvoru z nohy, zatímco si přebijete vaši mužou pulsní pušku…
Jednoduchý pohled shora, prostí dva panáčci na zeleném poli a ze všech stran hemžící se potvory. S kámošem jsme to pařili hodně a vždycky jsme totálně zapomněli na okolní svět. Řežba v Phobii II vám totiž nedá ani vteřinu na odpočinek. Díky tomu, že potvory nabíhají rovnoměrně ze všech stran, se musíte pořád ohánět. Je to vážně chytlavé! Paradoxně z této hry vám i velice rychle zčervenají oči, protože máte tendenci méně mrkat, abyste nepřišli o cenné zlomky vteřin, ve kterých musíte plnit svou morální povinnost – rozmrdat, co nejvíc vetřelčích hlav!
Jednoduchý pohled shora, prostí dva panáčci na zeleném poli a ze všech stran hemžící se potvory. S kámošem jsme to pařili hodně a vždycky jsme totálně zapomněli na okolní svět. Řežba v Phobii II vám totiž nedá ani vteřinu na odpočinek. Díky tomu, že potvory nabíhají rovnoměrně ze všech stran, se musíte pořád ohánět. Je to vážně chytlavé! Paradoxně z této hry vám i velice rychle zčervenají oči, protože máte tendenci méně mrkat, abyste nepřišli o cenné zlomky vteřin, ve kterých musíte plnit svou morální povinnost – rozmrdat, co nejvíc vetřelčích hlav!
