Mam za sebou další nášup skvělého strategického RPG v podobě datadisku SpellForce: The Breath of Winter, který toho moc nového nepřinesl, kromě dost nových věcí do inventáře. Dřív opomíjené bodné zbraně dostali pořádnou záplatu, přibylo pár nových kouzel a nová kampaň. Vše ostatní zůstalo při starém.

Původní hru jsem chválil do nebe a pro SpellForce: The Breath of Winter platí úplně to samé. Mohl bych se, pro změnu rozepsat o věcech, které mi během dlouhého hraní začali vadit. Především je to nemožnost zrychlit si hru. Někdy je pekelně zdlouhavá. Hlavně na konci hry, kdy strávíte spoustu času samotnou výrobou armády. Postava je pomalá, mapy velké a k tomu nešikovný autosave. Umřete a při znovuobjevení a odpočtu zkušeností se hra uloží. Pokud jste zapomněli uložit ručně, tak smůla.

Magické jednotky mají sebevražednou vlastnost. Po vykouzlení many chytí hůlku a běží se nechat zabít v tváří v tvář obrněnými bojovníky, místo toho, aby v bezpečí počkali až se jim mana znovu dobije. Hrdina se nezapojuje do boje. Klidně si nechá nakládat od jednotek na dálku a nic nedělá. Jednotky bohužel nejdou dát do formací. Dalo by se tím určitě víc taktizovat v boji. Skirmish mapy jsou nudné a zbytečné. Vypadá to, že jsou tam jenom aby se neřeklo. Dají se hrát jedině postupně, podle toho co váš hrdina zvládne (level scaling) a jsou bez příběhu.

Jinak je SpellForce: The Breath of Winter opět skvělá, návyková a časově náročná hra. Hratelnost se nezvrhla do stereotypu. Je tu spoustu nových a svěžích nápadů. Kratší délka je ku prospěchu, protože pořád je to dlouhá hra.