Jako vždy varuji před spoilery v obsahu. Tentokrát víc než dříve.
Komentář se věnuje singel playeru, takže každý koho zajímá multiplayer čte na vlastní nebezpečí.
Tak a je to tu zase. Přesto, že jsem neměl z Battlefieldu 3 dobrý pocit. Na čtvrtý díl jsem se celkem těšil. Ale zůstal nohama na zemi. Dobře jsem udělal…
Technologie: Hodně se toho namluvilo, hodně se toho napsalo. Já osobně si myslím, že grafika v Battlefield 4 není vůbec výjimečná. Abych byl konkrétní, tak engine. Grafika je ostrá, hra vyniká perfektními animacemi (především mimika obličeje, jak už zmínil AppleCore) ale je tu zároveň strašně nedostatků, které se k AAA titulu, který si hraje na high-end (next gen?) opravdu nehodí. Jedna věc, co mě opravdu dostala, jsou mizející helikoptéry. Jeden výbuch ve vzduchu, ohořelý vrak spadne na zem. Následný výbuch, při kterém odlétnou kousíčky ohořelého železa, které popírá fyzikální zákony a boom, vrtulník je fuč. Další věc co mě štvala – nepřátelé. Stupidní AI, která buďto nabíhá přímo před hlavně nebo se krčí za bednou tak, aby jim šla co nejlépe ustřelit palice. A jak to reagují na zásah? Dostane zásah ze sniperky, která by roztrhla slona vejpůl a nejen že to nepřítel přežije ale ani nepovažuje za nutný zkusit se ukrýt někde jinde. Vzpomene si dneska ještě někdo na perfektně reagující vojáky z prvního FEARu? Když mu člověk střelil do nohy a on odkulhal pryč? Jak se snažil uprchnout a zachránit si život, když se dostal pod palbu? A to je osm let zpět. Vědět v té době, že je to vrchol AI asi bych si FEAR užíval jinak.
Na druhou stranu, destrukce prostředí zase udělala malý krůček vpřed, za což jsem určitě rád. Taktéž osvětlení, jak bylo řečeno, maskuje určité nedostatky hry a je použito dobře (co se filmovosti týče).
Příběh: Rozhodně je lepší než ve třetím díle. Ale jen o maličko. Začátek se mi zdál naprosto v pořádku, nic monumentálního. Oproti předchozímu dílu jsou zde postavy, které jsou aspoň trošku zajímavé. Samozřejmě na tom má největší zásluhu Michael Kenneth Williams AKA Omar AKA Chulky AKA Irčan. Jenže pak to zase přišlo. Velkej pr*ser je scénář a to v několika bodech. Některé pasáže musel psát snad zfetovanej Uwe Boll jinak si to nedokážu vysvětlit!
Začnem ve vězení. Takže vás zajmou, ale nepopravěj. Strčej vás do cely s týpkem, kterej tam trčí asi padesát let, ale neměl nic lepšího na práci než počkat na vás a až pak utéct. Proč mě k němu na celu vlastně dali? To je fuk, takže utrhne trubku a rozbije s ní čtyříctku zeď (???). K útěku skrz vezení se ještě vrátim. Po úspěšném útěku z vězení vás z lanovky sestřelí vrtulník, načeš jste nuceni přejít zamrzlou planinu, jen v tom, v čem jste byli uvězněni. Hra mi oznámí, že utekly dva dny a najednou se ocitám se svým týmem v autě, jedem k ňákýmu kapitánovi, kterej mi vykládá o jeho fotrovi, co měl bar. Watafak? Jak jsem se tu vlastně ocitl? Odpovědi se asi nedočkám, protože se ani nedokážu zeptat. Řekl jsem to tisíckrát a řeknu to znovu! Gordon Freeman je jen jeden. Věčná vyjímka, která potvrzuje pravidlo, že hlavní postava musí mluvit. Obzvlášť když je to velící čety, proboha. Neskutečně stupidní, když se vojáci na něco ptaj velitele a musej si odpovědět sami.
A ta scéna na mostě? Tanker rozdrtí most, vy spadnete do řeky, kde je asi tak dva a půl metru hloubky. Po pár vteřinách se objevíte asi tři kilometry daleko, kde vás vytáhne parťák. Po tankeru ani stopy. Vrchol všeho je konec hry. Tomu neříkám finále ve velkym stylu…
Abych se vrátil k tomu vězení, tak tam mi šlo o dávkování nepřátel. Kurevsky unavující dávkování nepřátel. Ve vězení je to povýšeno na extra úroveň v podobě toho, že když vystřílíte první halu, tak jdete do druhý, kde jsou vojáci v naprostym klidu a nečekaj sebemenší problém. Vždyť je to vězení na Sibiři, to tam není alarm, kterej by postavil na vocasy všechny vojáky na základně?
Takovejch věcí je tam hromada a mě prostě rozčiluje, že nám výrobce předhodí takovou mršinu a my jí spokojeně okusujem jako bychom žrali vepřový koleno prokládaný česnečkem.
Věřim tomu, že mutiplayer má svoje kvality a hra staví především na něm, ať po marketingové stránce, tak po zábavní ale vážně si my ostatní zasloužíme tohle?
A teď haters do mě! :-D
Komentář se věnuje singel playeru, takže každý koho zajímá multiplayer čte na vlastní nebezpečí.
Tak a je to tu zase. Přesto, že jsem neměl z Battlefieldu 3 dobrý pocit. Na čtvrtý díl jsem se celkem těšil. Ale zůstal nohama na zemi. Dobře jsem udělal…
Technologie: Hodně se toho namluvilo, hodně se toho napsalo. Já osobně si myslím, že grafika v Battlefield 4 není vůbec výjimečná. Abych byl konkrétní, tak engine. Grafika je ostrá, hra vyniká perfektními animacemi (především mimika obličeje, jak už zmínil AppleCore) ale je tu zároveň strašně nedostatků, které se k AAA titulu, který si hraje na high-end (next gen?) opravdu nehodí. Jedna věc, co mě opravdu dostala, jsou mizející helikoptéry. Jeden výbuch ve vzduchu, ohořelý vrak spadne na zem. Následný výbuch, při kterém odlétnou kousíčky ohořelého železa, které popírá fyzikální zákony a boom, vrtulník je fuč. Další věc co mě štvala – nepřátelé. Stupidní AI, která buďto nabíhá přímo před hlavně nebo se krčí za bednou tak, aby jim šla co nejlépe ustřelit palice. A jak to reagují na zásah? Dostane zásah ze sniperky, která by roztrhla slona vejpůl a nejen že to nepřítel přežije ale ani nepovažuje za nutný zkusit se ukrýt někde jinde. Vzpomene si dneska ještě někdo na perfektně reagující vojáky z prvního FEARu? Když mu člověk střelil do nohy a on odkulhal pryč? Jak se snažil uprchnout a zachránit si život, když se dostal pod palbu? A to je osm let zpět. Vědět v té době, že je to vrchol AI asi bych si FEAR užíval jinak.
Na druhou stranu, destrukce prostředí zase udělala malý krůček vpřed, za což jsem určitě rád. Taktéž osvětlení, jak bylo řečeno, maskuje určité nedostatky hry a je použito dobře (co se filmovosti týče).
Příběh: Rozhodně je lepší než ve třetím díle. Ale jen o maličko. Začátek se mi zdál naprosto v pořádku, nic monumentálního. Oproti předchozímu dílu jsou zde postavy, které jsou aspoň trošku zajímavé. Samozřejmě na tom má největší zásluhu Michael Kenneth Williams AKA Omar AKA Chulky AKA Irčan. Jenže pak to zase přišlo. Velkej pr*ser je scénář a to v několika bodech. Některé pasáže musel psát snad zfetovanej Uwe Boll jinak si to nedokážu vysvětlit!
Začnem ve vězení. Takže vás zajmou, ale nepopravěj. Strčej vás do cely s týpkem, kterej tam trčí asi padesát let, ale neměl nic lepšího na práci než počkat na vás a až pak utéct. Proč mě k němu na celu vlastně dali? To je fuk, takže utrhne trubku a rozbije s ní čtyříctku zeď (???). K útěku skrz vezení se ještě vrátim. Po úspěšném útěku z vězení vás z lanovky sestřelí vrtulník, načeš jste nuceni přejít zamrzlou planinu, jen v tom, v čem jste byli uvězněni. Hra mi oznámí, že utekly dva dny a najednou se ocitám se svým týmem v autě, jedem k ňákýmu kapitánovi, kterej mi vykládá o jeho fotrovi, co měl bar. Watafak? Jak jsem se tu vlastně ocitl? Odpovědi se asi nedočkám, protože se ani nedokážu zeptat. Řekl jsem to tisíckrát a řeknu to znovu! Gordon Freeman je jen jeden. Věčná vyjímka, která potvrzuje pravidlo, že hlavní postava musí mluvit. Obzvlášť když je to velící čety, proboha. Neskutečně stupidní, když se vojáci na něco ptaj velitele a musej si odpovědět sami.
A ta scéna na mostě? Tanker rozdrtí most, vy spadnete do řeky, kde je asi tak dva a půl metru hloubky. Po pár vteřinách se objevíte asi tři kilometry daleko, kde vás vytáhne parťák. Po tankeru ani stopy. Vrchol všeho je konec hry. Tomu neříkám finále ve velkym stylu…
Abych se vrátil k tomu vězení, tak tam mi šlo o dávkování nepřátel. Kurevsky unavující dávkování nepřátel. Ve vězení je to povýšeno na extra úroveň v podobě toho, že když vystřílíte první halu, tak jdete do druhý, kde jsou vojáci v naprostym klidu a nečekaj sebemenší problém. Vždyť je to vězení na Sibiři, to tam není alarm, kterej by postavil na vocasy všechny vojáky na základně?
Takovejch věcí je tam hromada a mě prostě rozčiluje, že nám výrobce předhodí takovou mršinu a my jí spokojeně okusujem jako bychom žrali vepřový koleno prokládaný česnečkem.
Věřim tomu, že mutiplayer má svoje kvality a hra staví především na něm, ať po marketingové stránce, tak po zábavní ale vážně si my ostatní zasloužíme tohle?
A teď haters do mě! :-D
Ice Age: Scrat's Nutty Adventure
Pro: Jako vždy audiovizual, Michael Kenneth Williams, hudba neni tak epická a drží se při zemi
Proti: Trhliny ve scénáři. Další unavující dávkovač nepřátel bez špetky inovace...