Při zpětném pohledu jsem možná Analogue trochu podhodnotil. Svůj cíl jistě splnila a přímé pokračování činí taktéž. Původní hra se soustředila na sociální vztahy a společnost, zatímco Hate Plus nám ukazuje nevlídnou tvář politiky, konspirací a osobních ambicí.

Christine Love určitě psát umí a znovu přináší hrami opomíjená témata v podobě deníků a zpráv členů posádky vesmírné lodi. Ukazuje, kterak se z demokratické společnosti stává císařství a události ovlivňující mnoho nadcházejících generací. Centrální postavou intrik je šestnáct století existující umělá inteligence *Mute. Hlavně její deníky odkrývají největší porci intrik, nicméně i ostatní hráči na politické šachovnici dostávají dostatek prostoru.

Při orientaci ve velké změti jmen pomáhá vylepšený interface, který kdykoli umožňuje zopakování nejdůležitějších informací o každé z postav. Nedaří se mu však vytvořit nějaký řád. Od samotného začátku je zpřístupněno velké množství deníků a může trvat delší dobu, než začnou chronologicky dávat smysl.

Z nějakého důvodu je po přečtení určitého počtu zpráv nutné počkat dvanáct hodin pro možnost otevření dalších. Samozřejmě je hloupost, aby mi hra říkala, kdy ji můžu hrát, takže vše řešila jednoduchá změna času ve Windows.

Hate Plus je, podobně jako jeho předchůdce, výjimečnou záležitostí. Propracované charaktery a kvalitní scénář dávají vzniknout netradičnímu zážitku nadhazujícímu nejedno zajímavé téma. Každopádně však doporučuji předně dohrát Analogue a až pak se pustit do pokračovaní.