Jestli jsem dal předchozímu Plutonium Paku (PP) 75%, tady nemohu jít výš. PP mi přišlo zábavnější s více humornými odkazy na "reál", ale bylo pro mě dosti zákysovější v tom smyslu, že jsem mnohdy nevěděl, kam dál a co dělat. Autoři přinesli rozlehlejší mapy, které ale stále zaplňovaly stejně jako ty malé, takže nemusel být problém se v nich ztratit. A to mi hratelnost ubíjelo.
Duke v D.C. (DC) zachraňuje prezidenta (zííív) a přijde mi, že humorných odkazů na "reál" oproti PP zcela pozbyl. Nepřinesl ani další enemáky (a naštěstí pozbyl ty "zmenšovací vetřelce" z PP) ani další zbraně nebo jejich byť minimální úpravu. Přinesl "jen" nové mapy. Budiž, jde tu prostě o kosení nepřátel v Dukeově duchu, OK. Dokonce se podařilo i trochu utáhnout opratě zběsilému leveldesignování a mapy teď mají i přes poměrně velkou rozlohu smysl. Naprosto kontrastující výjimkou v tomto pravidlu je ovšem level 5: Smithsonian Terror, který jsem musel dohrát s video průvodcem (díky leebighovi za link v Odkazech)!. Neskutečné množství odboček, výškových úrovní, vstupů, výstupů mě totálně zmátlo a po chvíli jsem už vůbec netušil kde jsem, co tam dělám, jak jsem se tam dostal a odkud a vlastně už i proč a dokonce jsem přistihl Dukea, jak si sedl v koutku, držíc torzo zmasakrovaného těla jakéhosi ufouna jak dětského medvídka, a potichu vzlykajícího: "Mami, já chci domů..." - velmi smutný pohled to byl.
Nicméně další úrovně už byly zase lepší a smysluplnější a jen jsem se opakovaně přistihnul, jak jsem nějaké tlačítko, větrák a tak přehlédl, protože na ně zrovna svítilo nebo blikalo světlo tak blbě, že nebylo nic vidět. Také bych uvítal v některých případech mi absentující obrazovky, ukazující k čemu zrovna tohle tlačítko, páčka nebo karta vlastně patří. Něco zmáčknu, ozve se jen cvak a já netuším, co se vlastně kde otevřeno nebo (de)aktivovalo.
Takže o něco designově logičtější než PP, ale zase bez humoru "jen" s novými lokacemi. Po dvanácti úrovních si tak nějak nepamatuji žádnou zajímavou mapu. Jen zběsilé hledání úniku ze sice hezké, ale labyrintoidní 'Smithsonian Terror'. A to je trochu škoda, Ďůku. Za to ti tu malou "steťjů" dokonce i přeju.
Duke v D.C. (DC) zachraňuje prezidenta (zííív) a přijde mi, že humorných odkazů na "reál" oproti PP zcela pozbyl. Nepřinesl ani další enemáky (a naštěstí pozbyl ty "zmenšovací vetřelce" z PP) ani další zbraně nebo jejich byť minimální úpravu. Přinesl "jen" nové mapy. Budiž, jde tu prostě o kosení nepřátel v Dukeově duchu, OK. Dokonce se podařilo i trochu utáhnout opratě zběsilému leveldesignování a mapy teď mají i přes poměrně velkou rozlohu smysl. Naprosto kontrastující výjimkou v tomto pravidlu je ovšem level 5: Smithsonian Terror, který jsem musel dohrát s video průvodcem (díky leebighovi za link v Odkazech)!. Neskutečné množství odboček, výškových úrovní, vstupů, výstupů mě totálně zmátlo a po chvíli jsem už vůbec netušil kde jsem, co tam dělám, jak jsem se tam dostal a odkud a vlastně už i proč a dokonce jsem přistihl Dukea, jak si sedl v koutku, držíc torzo zmasakrovaného těla jakéhosi ufouna jak dětského medvídka, a potichu vzlykajícího: "Mami, já chci domů..." - velmi smutný pohled to byl.
Nicméně další úrovně už byly zase lepší a smysluplnější a jen jsem se opakovaně přistihnul, jak jsem nějaké tlačítko, větrák a tak přehlédl, protože na ně zrovna svítilo nebo blikalo světlo tak blbě, že nebylo nic vidět. Také bych uvítal v některých případech mi absentující obrazovky, ukazující k čemu zrovna tohle tlačítko, páčka nebo karta vlastně patří. Něco zmáčknu, ozve se jen cvak a já netuším, co se vlastně kde otevřeno nebo (de)aktivovalo.
Takže o něco designově logičtější než PP, ale zase bez humoru "jen" s novými lokacemi. Po dvanácti úrovních si tak nějak nepamatuji žádnou zajímavou mapu. Jen zběsilé hledání úniku ze sice hezké, ale labyrintoidní 'Smithsonian Terror'. A to je trochu škoda, Ďůku. Za to ti tu malou "steťjů" dokonce i přeju.
Pro: Nové mapy; oproti Plutonium Paku umírněnější a logičtější levely; délka hrací doby aka dalších 12 levelů
Proti: Jednodznačně level Smithsonian Terror; minimum Dukeovského humoru v odkazech na skutečný svět; chybky ála statičtí nepřátelé v povzdálí a ve vzduchu se zjevující a na zem padající předměty, když se obejvíte někde příliš rychle