Již od prvních obrázků jsem se na tento klikfest těšil. Hra od prvního pohledu vypadala dobře, videa dala tušit spoustu skillů a perků a celkově vypadala jako důstojný vyzyvatel Diabla. Jaké jsou mé nynější pocity po pokoření finálního bosse? Rozporuplné.

Jako syn slavného lovce monster se vydáváte v jeho šlépějích a v tomto příběhu pomáháte místním kdesi ve východní evropě proti šílenému vědci, který se snaží svými stroji ovládnout minimálně celý svět. K tomu vám dopomáhej Bůh. Nebo alespoň Katarina - uštěpačný duch šlechtičny, která vám poslouží minimálně jako nosič bezvýznamných předmětů, poslíček pro prodej onoho šrotu a vděčný terč pro hordy nepřátel.

Ve hře naleznete jen dva typy zbraní. Sečné na blízko, plus pušky a pistole na dálku. Toť vše. Žádné dělení na sekery, palcáty, kladiva, halapartny apod. A vůbec to nevadí. I tak je předmětů spousta a každou chvíli přemýšlíte, jak svoji digitální bárbínu obléct a vybavit. Vybavit lze samozřejmě i Katarina, lze jí zvolit způsob boje (na blízko či na dálku) a nastavit chování při sbírání věcí - např. obyčejné sbírej, na magické a raritní mi nešahej...

Levelování je tradiční, Van Helsing i Katarina dostávají body k rozdělení do vlastností a skill pointy do bonusových aktivních i pasivních schopností. Krom nich se Van Helsingovi zvyšuje i míra reputace, za kterou se dají přidělit permanentní perky - bojové či obranné bonusy, nebo třeba jen jednorázové přidělení skillpointů.

A jak se to vlastně hraje? Protřelí klikači tutorial přeskočí, protože herní mechanismy se téměř neliší od známějších titulů žánru a skočí rovnýma nohama vstříc hordám nepřátel. A tentokrát to jsou opravdu hordy, které se na vás sypou ze všech stran a nejednou jejich přesila povede k vašemu zběsilému úprku do klidnější (rozuměj již vybité) části. Ve třetím aktu hra ještě o něco přitvrdí na počtu i tuhosti nepřátel, ale není to nic, s čím by si člověk neporadil při troše opatrnosti a pomalejším postupu. Katarina každou chvilku komentuje vaše počínání a občas se i zasmějete. Hra se nebere příliš vážně, všude naleznete spoustu odkazů na filmy, knihy a různá fantasy klišé.

Hordy nepřátel a ke konci pomalejší postup za nedostatek nepovažuji - ostatní hry na tom nejsou jinak. Naopak - konečně se na obrazovce děje něco zběsilého, kdy přes hromadu nepřátel a jejich vnitřností ani nevíte kde jste. S tím jsem spokojen. Absence rotace kamery mi též nevadila, oddálení považuji za přiměřené, zoom je jako kdekoli jinde k ničemu. Oproti Torchlightu nemohu ani vytknout stereotyp, který se mi u něj dostavil poměrně brzy. Typů nepřátel je tak akorát. Jenže...

Jenže je to jen taková jednohubka. Autoři si sice dali záležet na grafice, kterou pokládám za jednu z nejhezčích za dlouhá léta (snad krom Diabla 3) - Torchlight 2 je oproti Van Helsingovi vyloženě ošklivý. Po dohrání vás ale již nic nepřinutí hrát znovu. Zabijete bosse, proběhnou titulky a... nic. objevíte se zpátky ve vyprázdněném světě, kde není do čeho píchnout. Doslova. Respawn nepřátel se nekoná krom dvou levelů, kam vás opětovně zavede příběh - jak je ale jednou vybijete, nikoho tam už nepotkáte. Lokace jsou předem dané, náhodné generování prostředí tu není. Dosahování vyšších levelů postavy vás také nemotivuje. Je jich 30 a po dohrání jsem byl na 29. Sice je tu mód Scenario, do kterého můžete naskočit se svojí vytuněnou postavou, ale... Není proč hrát, není kam dál vylepšovat, třicet levelů a basta. Multiplayer hodnotit nemůžu, nehrál jsem ho.

Jak vše shrnout? Zábava solidní, podpořená humorem, hutnými řežbami a krásnou grafikou. Znovuhratelnost minimální, není pořádně kam postupovat. Přesto, pokud nehodláte postavu dlouhé týdny piplat a jen si chcete zařádit proti stovkám nepřátel, mohu jedině doporučit. Celou dobu jsem se bavil na výbornou.