Deus Ex je zvláštní hra. Vrátil jsem se k ní po pár letech, abych si ji připomenul.
Inu, zub času samozřejmě nahlodal vizuální stránku hry, ale o tom se tady nebudu rozepisovat, že grafika stárne - to víme všichni. Hraje se to ale pořád skvěle:
Lokace jsou protkaný různýma šachtama a podzemníma chodbama a tak samozřejmostí je víc cest k postupu a to nemyslím jen agresivní/stealth styl hry. Podíváme se na mnoho atraktivních míst - Californie, NY (zvlášť rozbombardovaná socha svobody má svý kouzlo), Paříž, Honkong…
Pochválit musím výbornou atmosféru (šedá smrt a vládní teror na každym kroku) a rpg prvky. Augumentace jsem téměř nepoužíval, ale zkušenostní body se povedly. Vylepšoval jsem jen pistolnictví, elektroniku, počítače a zámečnictví a mohl tak hrát hru vlastním umírněnějším rozvážným stylem.
Rozhovory taky ujdou, nechybí jim vtip a nadsázka a taky je dobrý, že je v nich nadabovanej i CJ - tedy hráč. Z hlavního hrdiny se tak nestává mlčící vraždící stroj nýbrž charakterní drsňák (Vyzdvihnout musím např. zajímavej vedlejší satirickej rozhovor s barmanem v Hongkongu, kde jsme hezky rozebrali, jak je to s tím kapitalismem a socialismem, diktaturou a demokracií a že Čína je vlastně poslední svobodnou zemí světa:)) Díky nim a jiným informačním zdrojům (knihy, mejly, noviny) se pomalu dozvídáme o reáliích světa a zamotanosti příběhu, kterýmu nechybí volby, zvraty ale i 3 různý konce.
Variabilnost příběhu je na slušné úrovni. Ačkoli se jedná o vedlejší fakta, příjemně hru obměňujou. (Třeba jsem na rozdíl od prvního dohrání zachránil Paula, což jsem ani nevěděl, že jde, nebo jsem se taky setkal s tím zmraženým iluminátem což sem si nepamatoval, asi jsem ho prve zcela minul)
Co je slabinou, jsou nepřátelé a jejich tupost. Zahlídne mě takhle voják na dva metry (chlapa v černejch brejlích a kabátě a útočnou puškou v ruce) a říká "Hmm, maybe a homeless guy." Vůbec jejich zorný pole je směšný (snad jen 90 stupňů?) a vy se můžete klidně pohybovat mezi bandou nepřátel, oni si vesele hlídkujou dál. Nevidí mě mnohdy ani z pár metrů a to působí opravdu komicky. Škoda.
Hromadný boje za moc nestojí, to je pravda, ale já hrál spíš stealth, takže jsem takto fajtil spíš ojediněle. No, ke konci jsem na to ale nervy už neměl a síly MJ12 sem bez lítosti likvidoval, nicméně mířenou do hlavy a bez spuštění alarmu. Více nepřátel (poplach) naráz mě zpravidla sejmulo, jelikož divoce a chaoticky, možná i trochu směšně, strafovali kolem mě.
Nad čím se dovolím zamyslet v zvláštním odstavci je podkreslení příběhu:
Je až alarmující, jak hra má v ledasčem pravdu. To s financováním OSN, stejně jako vliv trilaterální komise. Moc bankéřskejch a politickejch famílií je v USA a logicky i ve světě opravdu neúměrně obrovská. (Jak se může stát rakouskej tankista guvernérem Californie? -přiženit se ke Kenedyům ;) ) Hra tak upozorňuje na fakta, který se pomalu začínaj dít citelnějc i nám. (vymizení střední soc. vrstvy, korupce, nebezpečí nadnárodních korporací, plošný sledování obyvatelstva, kumulace moci (Brusel))
90% velmi dobrá netradiční FPS, která volně přechází i do jiných žánrů. Pokud jsem to dobře sledoval, celá hra jde projít, aniž by hráč usmrtil někoho jinýho, než je nutný v oblasti postupu (4 bossové? z toho jeden bez boje... a každej z nich na pár ran granátem) – to se často nevidí.
Inu, zub času samozřejmě nahlodal vizuální stránku hry, ale o tom se tady nebudu rozepisovat, že grafika stárne - to víme všichni. Hraje se to ale pořád skvěle:
Lokace jsou protkaný různýma šachtama a podzemníma chodbama a tak samozřejmostí je víc cest k postupu a to nemyslím jen agresivní/stealth styl hry. Podíváme se na mnoho atraktivních míst - Californie, NY (zvlášť rozbombardovaná socha svobody má svý kouzlo), Paříž, Honkong…
Pochválit musím výbornou atmosféru (šedá smrt a vládní teror na každym kroku) a rpg prvky. Augumentace jsem téměř nepoužíval, ale zkušenostní body se povedly. Vylepšoval jsem jen pistolnictví, elektroniku, počítače a zámečnictví a mohl tak hrát hru vlastním umírněnějším rozvážným stylem.
Rozhovory taky ujdou, nechybí jim vtip a nadsázka a taky je dobrý, že je v nich nadabovanej i CJ - tedy hráč. Z hlavního hrdiny se tak nestává mlčící vraždící stroj nýbrž charakterní drsňák (Vyzdvihnout musím např. zajímavej vedlejší satirickej rozhovor s barmanem v Hongkongu, kde jsme hezky rozebrali, jak je to s tím kapitalismem a socialismem, diktaturou a demokracií a že Čína je vlastně poslední svobodnou zemí světa:)) Díky nim a jiným informačním zdrojům (knihy, mejly, noviny) se pomalu dozvídáme o reáliích světa a zamotanosti příběhu, kterýmu nechybí volby, zvraty ale i 3 různý konce.
Variabilnost příběhu je na slušné úrovni. Ačkoli se jedná o vedlejší fakta, příjemně hru obměňujou. (Třeba jsem na rozdíl od prvního dohrání zachránil Paula, což jsem ani nevěděl, že jde, nebo jsem se taky setkal s tím zmraženým iluminátem což sem si nepamatoval, asi jsem ho prve zcela minul)
Co je slabinou, jsou nepřátelé a jejich tupost. Zahlídne mě takhle voják na dva metry (chlapa v černejch brejlích a kabátě a útočnou puškou v ruce) a říká "Hmm, maybe a homeless guy." Vůbec jejich zorný pole je směšný (snad jen 90 stupňů?) a vy se můžete klidně pohybovat mezi bandou nepřátel, oni si vesele hlídkujou dál. Nevidí mě mnohdy ani z pár metrů a to působí opravdu komicky. Škoda.
Hromadný boje za moc nestojí, to je pravda, ale já hrál spíš stealth, takže jsem takto fajtil spíš ojediněle. No, ke konci jsem na to ale nervy už neměl a síly MJ12 sem bez lítosti likvidoval, nicméně mířenou do hlavy a bez spuštění alarmu. Více nepřátel (poplach) naráz mě zpravidla sejmulo, jelikož divoce a chaoticky, možná i trochu směšně, strafovali kolem mě.
Nad čím se dovolím zamyslet v zvláštním odstavci je podkreslení příběhu:
Je až alarmující, jak hra má v ledasčem pravdu. To s financováním OSN, stejně jako vliv trilaterální komise. Moc bankéřskejch a politickejch famílií je v USA a logicky i ve světě opravdu neúměrně obrovská. (Jak se může stát rakouskej tankista guvernérem Californie? -přiženit se ke Kenedyům ;) ) Hra tak upozorňuje na fakta, který se pomalu začínaj dít citelnějc i nám. (vymizení střední soc. vrstvy, korupce, nebezpečí nadnárodních korporací, plošný sledování obyvatelstva, kumulace moci (Brusel))
90% velmi dobrá netradiční FPS, která volně přechází i do jiných žánrů. Pokud jsem to dobře sledoval, celá hra jde projít, aniž by hráč usmrtil někoho jinýho, než je nutný v oblasti postupu (4 bossové? z toho jeden bez boje... a každej z nich na pár ran granátem) – to se často nevidí.
Pro: Příběh, atmosféra, volný pohyb po lokacích, rozhovory, dabing, level design, inventář, vývoj postavy, vedlejší úkoly.
Proti: Více cest mnohdy vedlo k přílišné jednoduchosti v oblasti postupu, tupí strážci, nemastný boje, natahování příběhu, zbytečný augumentace