Jednoduše řečeno: Hustodémonskokrutopřísné!
Devil may cry se mi válel na poličce delší čas. Nakonec sem ho jednou rozehrál a opravdu špatné ovládání mě od hry odradilo. Po roce jsem tomu ale dal zase šanci... a dobře jsem udělal.
Ovládání bylo pořád příšerné, ale nakonec jsem si ho upravil tak, aby se to dalo přežít. (I když jsou se změnami značné problémy.) A mohl jsem se konečně ponořit do hlubin této, na první pohled v Japonsku tvořené, hry. To, že je hra původem z Japonska, na vás křičí úplně všude. Není zde nouze o zvraty, rodinné vendety, emocionální chvilky plné slz, krev stříká snad i ze zdí a hlavní hrdina je ten nejdrsnější hláškující týpek na světě, který vás doslova dokáže zmlátit i tunovou motorkou. A já ani nevím proč mám tenhle styl tak rád. Je to prostě adrenalinová jízda.
Hra je prošpikovaná umě vypadajícími filmečky a příběh tak velmi dobře odsýpá. Pravda, příběh není žádný majstrštych, ale jak jsem řekl, tak plno zvratů vás neustále poutají k židli a až do úplného konce jsem se nepřestal nudit. A to i přesto, že hratelnost spočívá jen na kombinaci skoku, střelných zbraní, máchání meče a zvláštní schopnosti. Ale ve hře je dostatečné množství zbraní, kdy každá umí něco jiného, takže se komba opravdu dlouho neomrzí.
Hra má problémy tam, kde je mají hry určené pro konzole. Špatná kamera a ovládání, ale není to zas tak horké. Na ovládání se dá zvyknout a kamera mě štvala jen na pár místech. Nejhorší je to při skákání, kdy kvůli úhlu kamery nevíte, zda je tam ještě plošinka, nebo skočíte do prázdna. Jako další problém vnímám velké množství bossů. Osobně proti nim nic nemám, ale tady byli skoro na konci každého levelu (je jich 20) a zdálo se mi, že značně zpomalují plynulost hry. K tomu jste je na konci museli postupně zlikvidovat ještě jednou... bomba! A některým trvalo opravdu dlouho, než se nakonec uráčeli padnout a neotravovat mě.
Shrnutí: Velmi zábavná hra na zkrácení dlouhých večerů. Ti, co mají zkušenosti s anime nebo japonskou kinematografií nebudou zklamáni.