Na hru jsem poprvé narazil, na Games.Tiscali, a to když byla zvolena za indie hru roku. Podíval jsem se na obrázky a zaujala. Po nějakém čase jsem ji zkusil. Nevěděl jsem do čeho jdu a očekával jsem něco trochu jiného. Byl jsem nakonec velmi příjemně zklamaný.

První věc, která zaujme je retro grafika, která dodává "šílenou" atmosféru. Příběh dokáže zaujmout, i když není hlavní. Člověk u spousty věcí neví jestli jsou skutečné, protože hlavní hrdina je skutečně psychopat. To hře dodává určité kouzlo - je otevřená interpretacím.

Co však zaujalo nejvíce je hratelnost. Hráč musí při postupování každým levelem přemýšlet. Vlítnout mezi hromadu nepřátel je sebevražda. Vaše postava je stejně zranitelná jako oni a vaší nejlepší zbraní je moment překvapení. Pro někoho však může být místy frustrující. Ne však pro mě. Já si hru užil, i přesto, že jsem byl často mrtvý. Je škoda, že hra neobsahuje nějaký editor, protože právě takovéto hry jsou k tvorbě vlastních levelů nejjednodušší. Ostatně hra není nějak dlouhá.

Soundtrack mě sám o sobě tolik nezaujal, ale plní svůj účel. Dokresluje hře atmosféru, která jak už jsem napsal srší šíleností hlavního hrdiny. To se jen tak nevydí.