Po druhém kompletním dohrání mám jasno.
Prostředí
Vyloženě mě hřeje na duši, že všechny hory na horizontu nebo lesy v několikakilometrové dálce jsou skutečný lesy, kam se kolikrát sami podíváte. Ostrovy jsou skutečně obrovský, jak se patří. Sice model jednoho smrku za moc nestojí, ale pohled do dálky na les s tisícema takovejch stromů při západu slunce už vypadá sakra jinak! Taky vlastence samozřejmě potěší typicky české socialistické ladění světa – cedule, nápisy, auta, domy, jména obyvatel.
Kluci v Bohemia Interactive ale zašli mnohem, mnohem dál: dynamicky měnící se den/noc a počasí v čase, reálná noční obloha (kterou dokonce jednou musíme využít k orientaci), odpovídající stíny všech objektů v závislosti na pozici slunce, nastavitelná zobrazovací vzdálenost (až 5 km!!!), balistické klesání střely, zničitelnost všech objektů a prostředí, vlny v moři (mám podezření i na příliv a odliv) nebo dokonce časový zpoždění zvuku! Klobouk dolů, zlatý český ručičky!
Sic občas levitující objekty, místy nezdravě se opakující budovy (hostinec), nebo občasná průchodná stěna domu atp. zamrzí, ale vzhledem k rozsáhlosti světa nenamítám nic. Prostě prostředí se jednoznačně povedlo, i když se chyby určitě najdou. Snad jenom ta tráva mi tam citelnějc schází.
Kampaň
Kampaň tvoří uvěřitelný a dějově vhodně provázaný mise - v té době naprosto nevídaná volnost, ale i náplň. Například je někdy cílem mise pouze ústup, lokalizace nepřátel bez nutnosti boje, jindy pouhý přesun. Díky hláškám ve vysílačce si hra zachovává svou osobitou atmosféru. Možnost využívání všech prostředků, techniky a zbraní má za následek, že i v půlce kampaně vás hra staví do pořád zcela nových situací - letadlo, vrtulníky, tanky, transportéry.
Stačí jediná kulka a můžete hrát misi znova, což atmosféru samozřejmě ještě více sytí. Obtížnost je tak nastavena vhodně pro spíš zkušenější. Save je zde sice možnej, ale jen jednou za misi, proto je vhodné s tímto velmi dobře šetřit – ten kdo má ale potíže a připadá si frustrovanej, zapne si zaměřovadlo, vylepšenej armor či dokonce zvýraznění cílů a velícího, pohled 3.osoby nebo jiný výrazný zlehčovadla. My ostřílenější pak můžem naopak vypnout veškerej HUD a dokonce i značky na mapě. Orientace v prostoru se potom stává otázkou umění (=orientace dle kompasu a skutečných orientačních bodů! "Ve kterym lese to zas kurva jsem?"), jelikož v noci člověk malinko občas někde špatně v lese zabočí a octne se o kilometr jinde…
Chválím taky suprový rozloučení – tedy poslední relaxační misi, která dá hráči příležitost v klidu a pohodě se rozloučit s Everonem. – originální a rozhodně příjemnější než typickej hutnej boss na závěr, myslím si.
Multiplayer je taky výbornej - především kooperační část. Komu nestačí kampaň a mulťák má tady ještě nabídku velmi slušnejch singleplayerovejch misí. Komu je i tohle málo, nechť se vrhne na editor a zplodí si skutečnou challenge, popřípadě si stáhne některou z tun hotovejch uživatelskejch misí z netu! Možností je opravdu hodně.
UI
Všechny jednotky ve Flashpointu mají svou inteligenci ale taky především svou striktní loajálnost k velící inteligenci. To zajišťuje, že vojáci nepobíhaj jako střeva, ale výhradně kooperují. Jakmile vás zmerčí jeden z nich, v mžiku po vás jde celá jednotka, nezřídka se rozdělí, aby vás nepřátelé dostali do zpravidla smrtící křížové palby. Když třeba sejmete hlídku třech vojáků v nepřátelském území, buďte si jistí, že do minuty jsou tady převelený posily, který rojnicí pročešou oblast a nejspíš přijede i BMPéčko jako obrněná podpora, nezřídka může odstartovat i vrtulník. Vše toto reaguje na vaše činy, nikoli na skripty spouštějící se například projitím daného bodu. Vrtulník se tak nikde zničeho nic nezjeví – odstartuje z dané základny, kde do něj musí nastoupit konkrétní pilot, pokud ho však předtím nesejmete, nebo dokonce vrtulník neukradnete a nevyužijete ke svým cílům.
Připadal jsem si tak mnohdy jako jeden vojáček ve strategické hře, kde jen plním úkol prosté bezvýznamné jednotky. V žádném případě se hra netočí okolo hráče, naopak. Sami byste neuhráli ani prd. Naštěstí často operují různě po mapě spojenecké jednotky a dochází tak k nepředpokládaným náhodným střetům, které se například odehrávají i 1 km stranou.
Díky velmi široké nabídce příkazů, si lze opravdu pečlivě vyhrát s velením vašim svěřencům. Sice je to místy trochu krkolomný na ovládání, ale funguje to skvěle, když se člověk trocha naučí ty nejčastější comba: 11, 22, 55, 87, 71, 34, 35, 99 atp. Pak už to de jako po másle = rozdat vojákům TARGETS, a prostým ALL, ENGAGE! spustit přepadení nepřítele. V neposlední řadě potom, když vám velí počítač, umí dobře reagovat na to, co mu hráč sděluje: například když ztratím velitelem určený cíl z dohledu, stačí jednoduše zahlásit 0801 = NEGATIVE,WAITING a hned má pro nás alternativní úkol, popřípadě pokud cíl velící sám pořád vidí, zahlásí aktuální pozici, aby mě navedl. Bravo!
Na druhou stranu, samotnej voják si vás mnohdy z 3 metrů nevšimne a jejich reakce nepatří rozhodně mezi nejpohotovější. To je fakt.
Co se nepovedlo
Jak už jsem výše zmiňoval - jednotlivý objekty místy nevypadají nijak dechberoucně (např. křoví), ale jsou zpracovány pečlivě a poctivě.
Engine – tady je pár chyb. Třeba krkolomnej pohyb v budovách, nebo divný trhaný pohyby zbraně při chůzi. Plížení v užších prostorech je docela umění a taky nemožnost plavat zamrzí – přitom to klidně mohlo vypadat jako "plazení se po vodě" to by přece autorům každej odpustil…
Bugy – no občas se to prostě někde kousne. Jednou například z nějakýho důvodu neproběhla důležitá změna evacpointu atp., ale jsou to ojedinělé záležitosti.
Flashpoint ukázal tehdejšímu hernímu světu, jak se dělá revoluční a nadčasová hra: Suprovej vojenskej simulátor, kterej si běžný lineární 3d akce typu Call of duty (= uzoučkej herní prostor plnej kulis, medkolemhubymazajících efektů a skriptů) dává k snídani. Všechny nedostatky takovýmu veledílu vzhledem k roku vydání odpouštím.
...Ne každou hru si chce koupit US ARMY pro výcvik profesionálů.
Prostředí
Vyloženě mě hřeje na duši, že všechny hory na horizontu nebo lesy v několikakilometrové dálce jsou skutečný lesy, kam se kolikrát sami podíváte. Ostrovy jsou skutečně obrovský, jak se patří. Sice model jednoho smrku za moc nestojí, ale pohled do dálky na les s tisícema takovejch stromů při západu slunce už vypadá sakra jinak! Taky vlastence samozřejmě potěší typicky české socialistické ladění světa – cedule, nápisy, auta, domy, jména obyvatel.
Kluci v Bohemia Interactive ale zašli mnohem, mnohem dál: dynamicky měnící se den/noc a počasí v čase, reálná noční obloha (kterou dokonce jednou musíme využít k orientaci), odpovídající stíny všech objektů v závislosti na pozici slunce, nastavitelná zobrazovací vzdálenost (až 5 km!!!), balistické klesání střely, zničitelnost všech objektů a prostředí, vlny v moři (mám podezření i na příliv a odliv) nebo dokonce časový zpoždění zvuku! Klobouk dolů, zlatý český ručičky!
Sic občas levitující objekty, místy nezdravě se opakující budovy (hostinec), nebo občasná průchodná stěna domu atp. zamrzí, ale vzhledem k rozsáhlosti světa nenamítám nic. Prostě prostředí se jednoznačně povedlo, i když se chyby určitě najdou. Snad jenom ta tráva mi tam citelnějc schází.
Kampaň
Kampaň tvoří uvěřitelný a dějově vhodně provázaný mise - v té době naprosto nevídaná volnost, ale i náplň. Například je někdy cílem mise pouze ústup, lokalizace nepřátel bez nutnosti boje, jindy pouhý přesun. Díky hláškám ve vysílačce si hra zachovává svou osobitou atmosféru. Možnost využívání všech prostředků, techniky a zbraní má za následek, že i v půlce kampaně vás hra staví do pořád zcela nových situací - letadlo, vrtulníky, tanky, transportéry.
Stačí jediná kulka a můžete hrát misi znova, což atmosféru samozřejmě ještě více sytí. Obtížnost je tak nastavena vhodně pro spíš zkušenější. Save je zde sice možnej, ale jen jednou za misi, proto je vhodné s tímto velmi dobře šetřit – ten kdo má ale potíže a připadá si frustrovanej, zapne si zaměřovadlo, vylepšenej armor či dokonce zvýraznění cílů a velícího, pohled 3.osoby nebo jiný výrazný zlehčovadla. My ostřílenější pak můžem naopak vypnout veškerej HUD a dokonce i značky na mapě. Orientace v prostoru se potom stává otázkou umění (=orientace dle kompasu a skutečných orientačních bodů! "Ve kterym lese to zas kurva jsem?"), jelikož v noci člověk malinko občas někde špatně v lese zabočí a octne se o kilometr jinde…
Chválím taky suprový rozloučení – tedy poslední relaxační misi, která dá hráči příležitost v klidu a pohodě se rozloučit s Everonem. – originální a rozhodně příjemnější než typickej hutnej boss na závěr, myslím si.
Multiplayer je taky výbornej - především kooperační část. Komu nestačí kampaň a mulťák má tady ještě nabídku velmi slušnejch singleplayerovejch misí. Komu je i tohle málo, nechť se vrhne na editor a zplodí si skutečnou challenge, popřípadě si stáhne některou z tun hotovejch uživatelskejch misí z netu! Možností je opravdu hodně.
UI
Všechny jednotky ve Flashpointu mají svou inteligenci ale taky především svou striktní loajálnost k velící inteligenci. To zajišťuje, že vojáci nepobíhaj jako střeva, ale výhradně kooperují. Jakmile vás zmerčí jeden z nich, v mžiku po vás jde celá jednotka, nezřídka se rozdělí, aby vás nepřátelé dostali do zpravidla smrtící křížové palby. Když třeba sejmete hlídku třech vojáků v nepřátelském území, buďte si jistí, že do minuty jsou tady převelený posily, který rojnicí pročešou oblast a nejspíš přijede i BMPéčko jako obrněná podpora, nezřídka může odstartovat i vrtulník. Vše toto reaguje na vaše činy, nikoli na skripty spouštějící se například projitím daného bodu. Vrtulník se tak nikde zničeho nic nezjeví – odstartuje z dané základny, kde do něj musí nastoupit konkrétní pilot, pokud ho však předtím nesejmete, nebo dokonce vrtulník neukradnete a nevyužijete ke svým cílům.
Připadal jsem si tak mnohdy jako jeden vojáček ve strategické hře, kde jen plním úkol prosté bezvýznamné jednotky. V žádném případě se hra netočí okolo hráče, naopak. Sami byste neuhráli ani prd. Naštěstí často operují různě po mapě spojenecké jednotky a dochází tak k nepředpokládaným náhodným střetům, které se například odehrávají i 1 km stranou.
Díky velmi široké nabídce příkazů, si lze opravdu pečlivě vyhrát s velením vašim svěřencům. Sice je to místy trochu krkolomný na ovládání, ale funguje to skvěle, když se člověk trocha naučí ty nejčastější comba: 11, 22, 55, 87, 71, 34, 35, 99 atp. Pak už to de jako po másle = rozdat vojákům TARGETS, a prostým ALL, ENGAGE! spustit přepadení nepřítele. V neposlední řadě potom, když vám velí počítač, umí dobře reagovat na to, co mu hráč sděluje: například když ztratím velitelem určený cíl z dohledu, stačí jednoduše zahlásit 0801 = NEGATIVE,WAITING a hned má pro nás alternativní úkol, popřípadě pokud cíl velící sám pořád vidí, zahlásí aktuální pozici, aby mě navedl. Bravo!
Na druhou stranu, samotnej voják si vás mnohdy z 3 metrů nevšimne a jejich reakce nepatří rozhodně mezi nejpohotovější. To je fakt.
Co se nepovedlo
Jak už jsem výše zmiňoval - jednotlivý objekty místy nevypadají nijak dechberoucně (např. křoví), ale jsou zpracovány pečlivě a poctivě.
Engine – tady je pár chyb. Třeba krkolomnej pohyb v budovách, nebo divný trhaný pohyby zbraně při chůzi. Plížení v užších prostorech je docela umění a taky nemožnost plavat zamrzí – přitom to klidně mohlo vypadat jako "plazení se po vodě" to by přece autorům každej odpustil…
Bugy – no občas se to prostě někde kousne. Jednou například z nějakýho důvodu neproběhla důležitá změna evacpointu atp., ale jsou to ojedinělé záležitosti.
Flashpoint ukázal tehdejšímu hernímu světu, jak se dělá revoluční a nadčasová hra: Suprovej vojenskej simulátor, kterej si běžný lineární 3d akce typu Call of duty (= uzoučkej herní prostor plnej kulis, medkolemhubymazajících efektů a skriptů) dává k snídani. Všechny nedostatky takovýmu veledílu vzhledem k roku vydání odpouštím.
...Ne každou hru si chce koupit US ARMY pro výcvik profesionálů.
Pro: Svět a rozloha, atmosféra, příjemně tuhá obtížnost, skutečná vojenská technika a zbraně, možnost hrát bez HUDU, zaměřovací optika zbraní bez zaměřovacího kříže, náplň misí, taktika, volnost, otevřenost, uživatelské mise, multiplayer, mission editor
Proti: Grafika některých objektů, bugy, engine