Komentář pojmu trochu jinak, dnes už si CK1 zahraje jen málokdo, když je k dispozici pokračování. Tak čtěte na vlastní nebezpečí!
Předchůdce známé CK2 dnes asi už moc lidí nezaujme, přesto se ale v případě vlastnění starého PC jedná o skvělou hru k vyzkoušení. Žádné Total War ani Age of Empires se nekoná. Na deskovém podkladu se ale přesto odehrávají scény středověké Evropy, které hráči uvíznou v paměti víc, než kdejaké momentky z jiných titulů. Celá hra stojí na schopnostech hráče seřadit do latě ty patolízalské a rebelující vazaly. Hráč samotný může přímo ovládat jen několik vlastních lén (oblastí). Ty ostatní je potřeba rozdat dle principů feudalismu lenním pánům, zavazujícím se králi jednak odvádět nějaký ten tribut a v případě potřeby mobilizovat své vojenské družiny. Vše ostatní leží už v diplomacii, intrikách, nástupnictví v rodu, účelové svatby, války a taková kudla do zad politického oponenta nebo nevhodného nástupce-nemluvněte nespjatého s hráčovým rodem taky není k zahození. "Stát jsem já."
Středověká Evropa se utváří vlastními herními mechanismy a nic proto není nemožné. Při mém hraní za Kastilské království se kupříkladu Svatá říše římské rozpadla v rámci hned několika prvních dekád, ale jsou to především sociální vazby, které je zábavné sledovat. Vzestup a pád královských a knížecích rodů. Co může být více potupnějšího pro francouzského krále než mu uzmout korunu a udělat z něj nejníže postaveného šlechtice, zodpovědného za spravování dvou zaprděných lén plných venkovských balíků, kteří o králi předtím ani neslyšeli ?
Každá postava získává vlivem svého konání různé charakterové vlastnosti, které do značné míry ovlivňují i směřování hry. Zatímco můj první král proslul jako vykonavatel kompletní reconquisty a zemřel bez přímých potomků, pokračovatel rodu z jiné linie byl oblíbenec papeže, křižák, který nejenže dobyl téměř celou severní Afriku, ale také dosáhl maximálního úspěchu při křížové výpravě vyhlášené za osvobození Alexandrie. Velmi pobožný král, ale jak to tak bývá, i on měl své stinné stránky. Pobožní králové přece neplodí bastardy.. a už vůbec ne dva! A to ani nemluvím o středověkém blitzkriegu proti válkou oslabené Francii. Takto se přece křesťanský král nechová! V nedožitých 69 letech umírá a já se ujímám jeho společensky očištěného a rodem přijatého prvorozeného (už ne)bastarda. Nemá to lehké, ve stínu svého velkého otce. Rozhodne se tedy přízeň křesťanského světa a papeže získat po vzoru svého otce jako nový arabo-muslimo-turkobijec. Válka s Egyptským královstvím se ale nevyvíjí dle jeho představ. Postrádá taktické schopnosti svého otce a jednotky dezertují nebo umírají žízní v pouštích. Problémy říše se začnou projevovat i v králově osobním životě. Manželka, vyženěná z rodu Přemyslovců, upadá do depresí. Aby ne, když nám dala pouze tři dcery a mužský dědic nikde. Papež nesvolí. Není jiná možnost. Svátost manželského svazku nelze rozvázat jinak než dýkou. A tak se stane. Bohužel náš král postrádá nejen vojenské, ale také intrikářské schopnosti a vrah přestože svůj úkol splní, je chycen a prozradí, kdo za ohavnou událostí stojí. Král získává trait Kinslayer. Teď nás všichni členové rodu nesnáší. Nikdo si nemůže být jistý, že nebude další na řadě. A tak to má být! Krále se mají poddaní bát! Naše nová manželka, dcera Byzantského císaře rodí nějak brzo. Aha, Naše Veličenstvo si ji bralo ještě zbouchnutou od předešlého vlastník.. tedy manžela. Toho jsem taky nechal zmizet, co s hňupem, titul byzantského císaře mi zkrátka voní. Naštěstí dcera. Škoda. Zabíjení nemluvňat mi šlo bez prozrazení. Ty nestačily křičet jako moje bývalá choť. Uřvaná Češka. Konečně první syn! A druhý! Ode dneška jen byzantské princezny! Válka s muslimy ale probíhá stále špatně. Mí poddaní šlechtici mi přestávají být loajální. Odmítají poskytovat další muže na zbytečnou válku tisíce kilometrů od domova. Musím jednat rychle. Pronikám přes neutrální země těch muslimských psů až do centra posledních odbojných území Egypta na blízkém východě, vynucuji si triumfální mír a získávám titul Krále Egypta. Válka s muslimy ale negativně ovlivnila stabilitu země. Král získává trait Realm Duress. I naprosto loajální vazalové se nyní bouří. Nelze tomu předejít. K získání stability je potřeba období klidu, ale toho nelze dosáhnout za neustálých rebelií. Chybí mi vojenské kapacity a poslední loajální vazalové utíkají z potápějící se lodě. Dcera páchá sebevraždu. Jde to všechno do kopru. Jedno mě ale stále těší. Nikdo mi už nevezme triumfální rozdrcení kontingentu muslimů z Ostravy. Jak se jeden šejkovský vazal Egyptského krále dostal až na Moravu zůstává historikům záhadou. A šedé eminenci Kastilského království, davidu89 taky. Občas je zkrátka těžké to veškeré dění v Evropě sledovat.
Předchůdce známé CK2 dnes asi už moc lidí nezaujme, přesto se ale v případě vlastnění starého PC jedná o skvělou hru k vyzkoušení. Žádné Total War ani Age of Empires se nekoná. Na deskovém podkladu se ale přesto odehrávají scény středověké Evropy, které hráči uvíznou v paměti víc, než kdejaké momentky z jiných titulů. Celá hra stojí na schopnostech hráče seřadit do latě ty patolízalské a rebelující vazaly. Hráč samotný může přímo ovládat jen několik vlastních lén (oblastí). Ty ostatní je potřeba rozdat dle principů feudalismu lenním pánům, zavazujícím se králi jednak odvádět nějaký ten tribut a v případě potřeby mobilizovat své vojenské družiny. Vše ostatní leží už v diplomacii, intrikách, nástupnictví v rodu, účelové svatby, války a taková kudla do zad politického oponenta nebo nevhodného nástupce-nemluvněte nespjatého s hráčovým rodem taky není k zahození. "Stát jsem já."
Středověká Evropa se utváří vlastními herními mechanismy a nic proto není nemožné. Při mém hraní za Kastilské království se kupříkladu Svatá říše římské rozpadla v rámci hned několika prvních dekád, ale jsou to především sociální vazby, které je zábavné sledovat. Vzestup a pád královských a knížecích rodů. Co může být více potupnějšího pro francouzského krále než mu uzmout korunu a udělat z něj nejníže postaveného šlechtice, zodpovědného za spravování dvou zaprděných lén plných venkovských balíků, kteří o králi předtím ani neslyšeli ?
Každá postava získává vlivem svého konání různé charakterové vlastnosti, které do značné míry ovlivňují i směřování hry. Zatímco můj první král proslul jako vykonavatel kompletní reconquisty a zemřel bez přímých potomků, pokračovatel rodu z jiné linie byl oblíbenec papeže, křižák, který nejenže dobyl téměř celou severní Afriku, ale také dosáhl maximálního úspěchu při křížové výpravě vyhlášené za osvobození Alexandrie. Velmi pobožný král, ale jak to tak bývá, i on měl své stinné stránky. Pobožní králové přece neplodí bastardy.. a už vůbec ne dva! A to ani nemluvím o středověkém blitzkriegu proti válkou oslabené Francii. Takto se přece křesťanský král nechová! V nedožitých 69 letech umírá a já se ujímám jeho společensky očištěného a rodem přijatého prvorozeného (už ne)bastarda. Nemá to lehké, ve stínu svého velkého otce. Rozhodne se tedy přízeň křesťanského světa a papeže získat po vzoru svého otce jako nový arabo-muslimo-turkobijec. Válka s Egyptským královstvím se ale nevyvíjí dle jeho představ. Postrádá taktické schopnosti svého otce a jednotky dezertují nebo umírají žízní v pouštích. Problémy říše se začnou projevovat i v králově osobním životě. Manželka, vyženěná z rodu Přemyslovců, upadá do depresí. Aby ne, když nám dala pouze tři dcery a mužský dědic nikde. Papež nesvolí. Není jiná možnost. Svátost manželského svazku nelze rozvázat jinak než dýkou. A tak se stane. Bohužel náš král postrádá nejen vojenské, ale také intrikářské schopnosti a vrah přestože svůj úkol splní, je chycen a prozradí, kdo za ohavnou událostí stojí. Král získává trait Kinslayer. Teď nás všichni členové rodu nesnáší. Nikdo si nemůže být jistý, že nebude další na řadě. A tak to má být! Krále se mají poddaní bát! Naše nová manželka, dcera Byzantského císaře rodí nějak brzo. Aha, Naše Veličenstvo si ji bralo ještě zbouchnutou od předešlého vlastník.. tedy manžela. Toho jsem taky nechal zmizet, co s hňupem, titul byzantského císaře mi zkrátka voní. Naštěstí dcera. Škoda. Zabíjení nemluvňat mi šlo bez prozrazení. Ty nestačily křičet jako moje bývalá choť. Uřvaná Češka. Konečně první syn! A druhý! Ode dneška jen byzantské princezny! Válka s muslimy ale probíhá stále špatně. Mí poddaní šlechtici mi přestávají být loajální. Odmítají poskytovat další muže na zbytečnou válku tisíce kilometrů od domova. Musím jednat rychle. Pronikám přes neutrální země těch muslimských psů až do centra posledních odbojných území Egypta na blízkém východě, vynucuji si triumfální mír a získávám titul Krále Egypta. Válka s muslimy ale negativně ovlivnila stabilitu země. Král získává trait Realm Duress. I naprosto loajální vazalové se nyní bouří. Nelze tomu předejít. K získání stability je potřeba období klidu, ale toho nelze dosáhnout za neustálých rebelií. Chybí mi vojenské kapacity a poslední loajální vazalové utíkají z potápějící se lodě. Dcera páchá sebevraždu. Jde to všechno do kopru. Jedno mě ale stále těší. Nikdo mi už nevezme triumfální rozdrcení kontingentu muslimů z Ostravy. Jak se jeden šejkovský vazal Egyptského krále dostal až na Moravu zůstává historikům záhadou. A šedé eminenci Kastilského království, davidu89 taky. Občas je zkrátka těžké to veškeré dění v Evropě sledovat.
Icewind Dale II