Rád bych upozornil, že se jedná o třetí JRPG, které se mi dostalo pod ruku (předtím FF7(1997) a Chrono Trigger(1995)) a hru jsem hrál jen do poloviny druhého disku. Nejen postupné rozčarování z hraní, ale také nestabilita PC verze mi ulehčila rozhodnutí nepokračovat u, i se všemi neduhy, poměrně dobré hry.
Nerad bych se dostal ke srovnávání s předešlým dílem, protože, tak jako jiné díly FF, ani tento nechce kopírovat věci s předešlých dílů a jde vlastním směrem (universum, battle systém). Přesto se mi tato znalost v hodnocení samozřejmě nepřímo odráží.
Příběh: (7/10)
Hlavní postavou je učeň a brzo i člen žoldácké skupiny SeeD Squall (nebo jakkoliv si svého hrdinu pojmenujete, já si obvykle polovinu postav přejmenuji podle sebe, když mi originál zvukově ani esteticky nesedí). Dává najevo, že jsou mu události okolo víceméně lhostejné (jeho typické..."whatever"), ale postupem času se adaptuje pro vyšší účel a tím je velká "love story" s Rinoou. Další zajímavou a pro mě dokonce zajímavější postavou je voják Laguna, do kterého se Squall vtěluje ve světě snů (jistě to má velice zajímavý důvod :). Kromě téhle silné trojky jsou tu i vedlejší postavy, které však bohužel mají buď velmi slabě podané pozadí (a stávají se nezajímavými) nebo, dle ohlasů jiných hráčů, ve druhé půlce hry absolutně zapadnou a o nějakém přirozeném vývoji tak nemůže být řeč.
Už v úvodním intru můžete vidět hlavní záporné postavy. Squallova rivala Seifera (blonďák s jizvou na čele) a čarodějku. Jediné, co o nich mohu říct je, že jejich motivace páchat zlo se zdá jako malá hrudka másla namazaná na příliš velký krajíc chleba. Velice slabá dvojka v konkurenci Sephirota.
Ač mi značná část příběhu zůstane skryta, tak začátek je veskrze povedený. Začínáte na žoldácké univerzitě, učíte se systém boje, seznamujete se postavami, které vás časem budou doprovázet a po závěrečné zkoušce/misi si vás členka rebelské skupiny (Rinoa) pronajme abyste jim pomohl osvobodit jejich město a zabít prezidenta. Od této části už vás čekají nějaké zvraty a přesuny. Pro mě se zde nic extra zapamatování hodného nenašlo, ale udrží vás to ve střehu a baví. Začátek disku 2 je však takové malé WTF a později se objeví i několik menších "plotholes", které bystrého hráče nepotěší.
Příběh FF8 můžete milovat (spíše hráčky budou :), ale já se musím ztotožnit s Squallovým "whatever". Bylo mi to, co se tam dělo, tak trochu ukradené, ale v tom bych až takový problém neviděl.
Battle systém: (3/10)
Pokud nějaký fanda FF tenhle díl vyloženě nenávidí, tak jako první argument vytáhne právě soubojový systém a já s ním musím souhlasit. Hraní FF hry je běh na delší trať a pokud vás tahle část hry nudí a otravuje, tak se s ní budete potýkat celou hru a výsledný dojem u hry enormně zkazí.
Bohužel pro některé, vám hra na začátku neodhalí celý potenciál, a i když budete souboji proplouvat jak nůž máslem, může nastat situace, kdy před vás hra postaví tužšího bosse a vy nebudete vědět, proč jste najednou tak slabí.
Základem všeho je spojování GF (příšerky, které můžete vyvolat; i ony levelují) s postavami. Bez nich můžou maximálně obyčejný útok bez bonusů. Mimo útoku můžete využívat kouzla, které vysajete z nepřítele a ty se také spotřebovávají. Mnohem užitečnější je však ty nejsilnější kouzla nasosat až do maximálního počtu a propojit je se statistikami vašich postav. Samozřejmě, aby se účinek nezhoršoval, tak ty kouzla nebudete využívat a tím je aspekt kouzlení do jisté míry zabitý. V praxi jsou ze začátku
útoky i kouzla slabé v porovnání s dmgí vyvolaných GF, takže alespoň u mě se všechny souboje smrskli na spam GF, jejichž animace se pořád opakuje a je nesnesitelně dloooooouuuuuuhhhhhááááááá. A nebo budete nesnesitelně dlouho a stereotypně grindit sosáním kouzel.
Limit breaky (ultimátní bojová dovednost postavy) můžete využít až na pokraji smrti a i pak je musíte vyvolat různou kombinací tlačítek. Za těch 15 hodin čistého času jsem je nepoužil ani jednou. To asi není moc dobře, že.
Souboje jsou lehké, a pokud si o nich něco zjistíte víc, tak ještě lehčí...ale celé je to zdlouhavé (vím, už se opakuji) a nezábavné. Nepřátelé levelují s vámi, což někomu sedí, někomu ne (jestli to sedělo i mně?...whatever).
Audiovizuál: (9,5/10)
Hudba je opět velice dobrá, zvláště pak orchestrální. Grafika solidní a 2D i 3D udělané detailně a živě, jak jen to jde, takže na mě hra vizuálně nepůsobila chudě ani po těch x letech. Tady větších výtek nemám.
Když mě k celému rozčarování z toho, že bych měl takto vymyšlené souboje protrpět až do konce, hra spadne 5x na jednom místě a atmosféra nepohltí, tak není nad čím přemýšlet a nechat ji si žít vlastním životem.
(za případné nesrovnalosti se omlouvám a znovu opakuji, že většina mých argumentů vychází z cca první třetiny hry, proto se ani neodvažuji shrnovat nějaké pro, či proti)
Nerad bych se dostal ke srovnávání s předešlým dílem, protože, tak jako jiné díly FF, ani tento nechce kopírovat věci s předešlých dílů a jde vlastním směrem (universum, battle systém). Přesto se mi tato znalost v hodnocení samozřejmě nepřímo odráží.
Příběh: (7/10)
Hlavní postavou je učeň a brzo i člen žoldácké skupiny SeeD Squall (nebo jakkoliv si svého hrdinu pojmenujete, já si obvykle polovinu postav přejmenuji podle sebe, když mi originál zvukově ani esteticky nesedí). Dává najevo, že jsou mu události okolo víceméně lhostejné (jeho typické..."whatever"), ale postupem času se adaptuje pro vyšší účel a tím je velká "love story" s Rinoou. Další zajímavou a pro mě dokonce zajímavější postavou je voják Laguna, do kterého se Squall vtěluje ve světě snů (jistě to má velice zajímavý důvod :). Kromě téhle silné trojky jsou tu i vedlejší postavy, které však bohužel mají buď velmi slabě podané pozadí (a stávají se nezajímavými) nebo, dle ohlasů jiných hráčů, ve druhé půlce hry absolutně zapadnou a o nějakém přirozeném vývoji tak nemůže být řeč.
Už v úvodním intru můžete vidět hlavní záporné postavy. Squallova rivala Seifera (blonďák s jizvou na čele) a čarodějku. Jediné, co o nich mohu říct je, že jejich motivace páchat zlo se zdá jako malá hrudka másla namazaná na příliš velký krajíc chleba. Velice slabá dvojka v konkurenci Sephirota.
Ač mi značná část příběhu zůstane skryta, tak začátek je veskrze povedený. Začínáte na žoldácké univerzitě, učíte se systém boje, seznamujete se postavami, které vás časem budou doprovázet a po závěrečné zkoušce/misi si vás členka rebelské skupiny (Rinoa) pronajme abyste jim pomohl osvobodit jejich město a zabít prezidenta. Od této části už vás čekají nějaké zvraty a přesuny. Pro mě se zde nic extra zapamatování hodného nenašlo, ale udrží vás to ve střehu a baví. Začátek disku 2 je však takové malé WTF a později se objeví i několik menších "plotholes", které bystrého hráče nepotěší.
Příběh FF8 můžete milovat (spíše hráčky budou :), ale já se musím ztotožnit s Squallovým "whatever". Bylo mi to, co se tam dělo, tak trochu ukradené, ale v tom bych až takový problém neviděl.
Battle systém: (3/10)
Pokud nějaký fanda FF tenhle díl vyloženě nenávidí, tak jako první argument vytáhne právě soubojový systém a já s ním musím souhlasit. Hraní FF hry je běh na delší trať a pokud vás tahle část hry nudí a otravuje, tak se s ní budete potýkat celou hru a výsledný dojem u hry enormně zkazí.
Bohužel pro některé, vám hra na začátku neodhalí celý potenciál, a i když budete souboji proplouvat jak nůž máslem, může nastat situace, kdy před vás hra postaví tužšího bosse a vy nebudete vědět, proč jste najednou tak slabí.
Základem všeho je spojování GF (příšerky, které můžete vyvolat; i ony levelují) s postavami. Bez nich můžou maximálně obyčejný útok bez bonusů. Mimo útoku můžete využívat kouzla, které vysajete z nepřítele a ty se také spotřebovávají. Mnohem užitečnější je však ty nejsilnější kouzla nasosat až do maximálního počtu a propojit je se statistikami vašich postav. Samozřejmě, aby se účinek nezhoršoval, tak ty kouzla nebudete využívat a tím je aspekt kouzlení do jisté míry zabitý. V praxi jsou ze začátku
útoky i kouzla slabé v porovnání s dmgí vyvolaných GF, takže alespoň u mě se všechny souboje smrskli na spam GF, jejichž animace se pořád opakuje a je nesnesitelně dloooooouuuuuuhhhhhááááááá. A nebo budete nesnesitelně dlouho a stereotypně grindit sosáním kouzel.
Limit breaky (ultimátní bojová dovednost postavy) můžete využít až na pokraji smrti a i pak je musíte vyvolat různou kombinací tlačítek. Za těch 15 hodin čistého času jsem je nepoužil ani jednou. To asi není moc dobře, že.
Souboje jsou lehké, a pokud si o nich něco zjistíte víc, tak ještě lehčí...ale celé je to zdlouhavé (vím, už se opakuji) a nezábavné. Nepřátelé levelují s vámi, což někomu sedí, někomu ne (jestli to sedělo i mně?...whatever).
Audiovizuál: (9,5/10)
Hudba je opět velice dobrá, zvláště pak orchestrální. Grafika solidní a 2D i 3D udělané detailně a živě, jak jen to jde, takže na mě hra vizuálně nepůsobila chudě ani po těch x letech. Tady větších výtek nemám.
Když mě k celému rozčarování z toho, že bych měl takto vymyšlené souboje protrpět až do konce, hra spadne 5x na jednom místě a atmosféra nepohltí, tak není nad čím přemýšlet a nechat ji si žít vlastním životem.
(za případné nesrovnalosti se omlouvám a znovu opakuji, že většina mých argumentů vychází z cca první třetiny hry, proto se ani neodvažuji shrnovat nějaké pro, či proti)
Astro's Playroom