Zahřívací režim. Oba motory startují. Zvyšuji otáčky a zapínám rádio. Probíhá automatická kontrola systému. Všechny kontrolky svití, počítač nenašel žádnou závadu. Zapínám podsvícení kokpitu. Stmívá se. Na obloze to začíná vypadat jako na Den nezávislosti. Jenže to nejsou ohňostroje a není zrovna co slavit. Pozemní kontrolu žádám o číslo vzletové dráhy. Sleduji informační tabule a roluji na příslušnou ranvej. Nad letištěm vzplane letoun jako svíce, právě ve chvíli, kdy žádám věž o povolení k vzletu. Jeden z našich. Šum z radiostanice není dobrým znamením. Začínám chápat, že odpovědi z věže se nedočkám. Zapínám forsáž. Kontroluji tlak oleje, výkon motoru a zahřívání paliva. Hydraulika pracuje. Přepínám obrazovky na ATG radar a zbraňové systémy - letím. Tahle noc nad Kuwaitem nebude tak temná, jako ty ostatní…
Právě takto vypadá začátek jedné z 28 misí v Perském zálivu. Dnes už na vás ta pravá atmosféra zřejmě nedýchne. Přirozeně, není rok 1996. Simulátory jsou již dávno opotřebovaným, nechtěným a nevzpomínaným artiklem. Jak bláznivě dnes vyznívá skutečnost, že k ovládání jednoho ošklivého a hranatého letadélka využijete celou klávesnici. A vlastně i to je málo, k plnohodnotnému ovládání, bez použití klávesových zkratek, by bylo zapotřebí tří klávesnic a samozřejmě více než kvalitní letecké páky. V tuto chvíli je i neznalým jasné, že simulátor letounu F/A-18 Hornet C, není jen nějakou arkádovou hříčkou.
K demoverzi hry jsem se dostal už v roce 1997. K dispozici zde byla lokalita Havajských ostrovů (včetně základy Pearl Harbor), neomezený výběr zbraňového arzenálu a těžko spočítatelné možnosti vyžití. Tehdy se hra vymykala všemu, co jsem do té doby hrál. Nerozuměl jsem tomu, že letadélko nelze ovládat jen pomocí šipek. Mou první nalezenou hybnou klávesou, byla ta, která spustila forsáž letounu. V tu chvíli se „efosmnáctka“ nekontrolovatelně rozjela kolmo od ranveje přes travnatou plochu, kde po několika stech metrech bídně skonala, aniž by se vůbec odlepila od země. Experimenty se hrou trvaly léta a nepřeháním, když napíši, že do hratelného stavu (tedy využití možností na cca. 60%) jsem se dostal o dost let později. A že těch možností na pouhé demo nebylo málo. Vzlétnout, sestřelovat dopravní letadla, helikoptéry, letadlové lodě a tankery, vybombardovat město, přistát na letadlové lodi, nebo s přídavnými palivovými nádržemi letět až na hranici možností letounu a nouzově přistát na nejzazším z ostrovů. Pravděpodobně můj první skutečný sandbox :).
Krom tréninkových misí na Havajských ostrovech plná verze hry obsahuje Kuwaitskou kampaň a lokalitu Arizony, která je k dispozici pouze pro hráče po síti. Kdykoliv přitom můžete jakoukoliv misi z kampaně hrát formou instantní hry. Zajímavostí jistě je skutečnost, že hra není až tak lineární, jak se může zdát. Při každém rozehrání stejné mise, se některé pohyblivé objekty nacházejí na jiných místech, či v jiném počtu. Potěší také reálné mechanismy, jako plynulé střídání dne a noci, nepříjemný přímý pohled do slunce, nebo oslepující efekt při silném přetížení. Reálné zbraně jako jsou AMRAAM, Mawerick, Laser GBU, Harpoon a Harm aj. potěší jistě každého letce. Mise v kampani působí realistickým dojmem. Víceméně plníte ve většině misí úkoly palubního letounu letadlové lodě Eisenhover – pro znalé vad, escort, intercept, migcap a hvacap. K dispozici jsou hráči samozřejmě wingmani, tucet příkazů je více než dostačující počet pro jejich dokonalou koordinaci.
Grafika titulu je (vyjma několika objektů) kompletně vektorová. Důvod k této volbě byl čistě praktický – hardwarová náročnost by byla neúnosná při stupni zobrazené plochy a detailně zpracovaného kokpitu. Dalo by se říct, že tato hra nebyla nikdy hezká, ale na rozdíl od svých současníků nikdy již více nezestárne. Maximální rozlišení 1024x768 je dostačující k vyobrazení všeho potřebného. Kokpit letounu je fotorealistický, všechny letové přístroje a kontrolky jsou animované a použitelné. Matematicko-fyzikální letový model je naprosto exkluzivní a nebál bych se tvrdit, že možná nejlepší, jaký jsem kdy měl tu čest vidět. Rychlost letu je velmi reálná, žádné naddimenzované laciné mechanismy, aby si hráč užil trochu adrenalinu. Vlastně se není čemu divit, konec devadesátých let určil i konec skutečných leteckých simulátorů. Realismus se v této oblasti dostal tak daleko, že nebylo již širší hráčské veřejnosti, která by byla ochotna se kvůli hře učit prakticky stejným dovednostem, co skuteční letci.
Mnoho lidí by našlo možná tisíc důvodů, proč si s tímto leteckým veteránem již nikdy nic nezačít. Po přečtení mého komentáře doufám, že se najdou i tací, kteří v sobě naleznou alespoň jeden důvod, proč ano.
Právě takto vypadá začátek jedné z 28 misí v Perském zálivu. Dnes už na vás ta pravá atmosféra zřejmě nedýchne. Přirozeně, není rok 1996. Simulátory jsou již dávno opotřebovaným, nechtěným a nevzpomínaným artiklem. Jak bláznivě dnes vyznívá skutečnost, že k ovládání jednoho ošklivého a hranatého letadélka využijete celou klávesnici. A vlastně i to je málo, k plnohodnotnému ovládání, bez použití klávesových zkratek, by bylo zapotřebí tří klávesnic a samozřejmě více než kvalitní letecké páky. V tuto chvíli je i neznalým jasné, že simulátor letounu F/A-18 Hornet C, není jen nějakou arkádovou hříčkou.
K demoverzi hry jsem se dostal už v roce 1997. K dispozici zde byla lokalita Havajských ostrovů (včetně základy Pearl Harbor), neomezený výběr zbraňového arzenálu a těžko spočítatelné možnosti vyžití. Tehdy se hra vymykala všemu, co jsem do té doby hrál. Nerozuměl jsem tomu, že letadélko nelze ovládat jen pomocí šipek. Mou první nalezenou hybnou klávesou, byla ta, která spustila forsáž letounu. V tu chvíli se „efosmnáctka“ nekontrolovatelně rozjela kolmo od ranveje přes travnatou plochu, kde po několika stech metrech bídně skonala, aniž by se vůbec odlepila od země. Experimenty se hrou trvaly léta a nepřeháním, když napíši, že do hratelného stavu (tedy využití možností na cca. 60%) jsem se dostal o dost let později. A že těch možností na pouhé demo nebylo málo. Vzlétnout, sestřelovat dopravní letadla, helikoptéry, letadlové lodě a tankery, vybombardovat město, přistát na letadlové lodi, nebo s přídavnými palivovými nádržemi letět až na hranici možností letounu a nouzově přistát na nejzazším z ostrovů. Pravděpodobně můj první skutečný sandbox :).
Krom tréninkových misí na Havajských ostrovech plná verze hry obsahuje Kuwaitskou kampaň a lokalitu Arizony, která je k dispozici pouze pro hráče po síti. Kdykoliv přitom můžete jakoukoliv misi z kampaně hrát formou instantní hry. Zajímavostí jistě je skutečnost, že hra není až tak lineární, jak se může zdát. Při každém rozehrání stejné mise, se některé pohyblivé objekty nacházejí na jiných místech, či v jiném počtu. Potěší také reálné mechanismy, jako plynulé střídání dne a noci, nepříjemný přímý pohled do slunce, nebo oslepující efekt při silném přetížení. Reálné zbraně jako jsou AMRAAM, Mawerick, Laser GBU, Harpoon a Harm aj. potěší jistě každého letce. Mise v kampani působí realistickým dojmem. Víceméně plníte ve většině misí úkoly palubního letounu letadlové lodě Eisenhover – pro znalé vad, escort, intercept, migcap a hvacap. K dispozici jsou hráči samozřejmě wingmani, tucet příkazů je více než dostačující počet pro jejich dokonalou koordinaci.
Grafika titulu je (vyjma několika objektů) kompletně vektorová. Důvod k této volbě byl čistě praktický – hardwarová náročnost by byla neúnosná při stupni zobrazené plochy a detailně zpracovaného kokpitu. Dalo by se říct, že tato hra nebyla nikdy hezká, ale na rozdíl od svých současníků nikdy již více nezestárne. Maximální rozlišení 1024x768 je dostačující k vyobrazení všeho potřebného. Kokpit letounu je fotorealistický, všechny letové přístroje a kontrolky jsou animované a použitelné. Matematicko-fyzikální letový model je naprosto exkluzivní a nebál bych se tvrdit, že možná nejlepší, jaký jsem kdy měl tu čest vidět. Rychlost letu je velmi reálná, žádné naddimenzované laciné mechanismy, aby si hráč užil trochu adrenalinu. Vlastně se není čemu divit, konec devadesátých let určil i konec skutečných leteckých simulátorů. Realismus se v této oblasti dostal tak daleko, že nebylo již širší hráčské veřejnosti, která by byla ochotna se kvůli hře učit prakticky stejným dovednostem, co skuteční letci.
Mnoho lidí by našlo možná tisíc důvodů, proč si s tímto leteckým veteránem již nikdy nic nezačít. Po přečtení mého komentáře doufám, že se najdou i tací, kteří v sobě naleznou alespoň jeden důvod, proč ano.
Loot Hunter
Pro: Vektorová grafika, letový model, kokpit, realismus, nelineárnost, zbraňový arsenál, noční lety, replay, instruktáže, originální menu, mnoho dalších detailů
Proti: Vektorová grafika :), nemožnost čerpání paliva za letu, náhraška komunikace AWACS, grafické nedodělky, alespoň trocha podbarvující muziky by neurazila