Byla doba, kdy jsem se na nové Call of Duty těšil. První díl se totiž stal mojí srdcovkou, dvojkou jsem se oháněl jen díky parádnímu singleplayeru a čtyřka nasadila v moderních akcích laťku tak vysoko, že se každoročně stále někdo snaží trumfnout tu velkolepou jízdu. Nedaří se ani na poněkolikáté té samé sérii. Marně tedy hledám slova, která bych použil u tohoto komentáře, protože se mi zdá, že se budu opět o roce hodně opakovat.

Treyarchu se opět snažil posunout hru trošku dále. Co se týče grafického zpracování, tak se jim to v některých momentech podařilo a takové obličeje vypadají opravdu přívětivě. Ostatně i několik lokací není k zahození a příjemně se na to kouká, už to nejsou ty ubohé textury, které byly vidět v předešlých dílech. Na Black Ops 2 mě opět nejvíce zaráží debilita příběhu, ve kterém jsem byl opět ztracen už během první mise a vlastně jsem ani pořádně nerozuměl tomu, proč jsem najednou na koni, na kterém si to ukrutně rychle šinu proti třem tanků. Proč jsem vlastně hrál za toho magora se sekerou, který byl nesmrtelný a obrazovka byla celá červená? Takových momentů a nepochopitelností je v Black Ops 2 víc než dost.

Co mě ovšem trošku překvapilo, že ve hře je několik miniher, asi podobně jako Duke Nukem automaty. Zde lítáte helikoptérami, ovládáte drony, a v jedné misi si zahrajete i strategii, poté zase máte neviditelný suit alá Crysis. Treyarch asi konečně narazili na tuhle sérii, protože se mi v několika případech stalo, že se jím jejich hra poměrně často inspiruje. Nevím, proč nám to sem cpou, tohle má být Call of Duty, ale jde vidět, že tahle série je už vážně na odpis. Jen škoda, že to střílení je relativně pořád zábava, jinak bych jim to už tak tři roky nežral!