Od prvního kroku je jasné, že na vesmírné lodi Lexington není vše v pořádku. Prázdné chodby a ticho tvoří atmosféru, kterou mohou leckteré adventury Mission Critical závidět.

Pohyb převážně šedými chodbami je zcela plynulý. Většinu informací je nutné vyčíst z deníků a poznámek, kterých je na vesmírném plavidlu hodně. Možná, že více času zabere právě čtení, než hraní. Hudby je minimálně a hraje jen v důležitých momentech, nicméně vynahrazuje ji kvalitní dabing. Grafické zpracování je povedené a interface společně s ovládáním dopomáhají k plynulé hratelnosti. Řešení hádanek je logické, takže hlavní je pamatovat si, kde se co nachází a s dohráním by neměl být problém. Délka, přibližně devět hodin, je dostačující.

Problém však nastává právě při dohrávání hry. Závěr příběhu je z dnešního pohledu odporně tuctový. Z celé hry je cítit inspirace Clarkovou Vesmírnou Odyseou, takže podobný závěr jsem i očekával. Bohužel, v Mission Critical je typické vrátím se v čase a zachráním budoucnost. Závěrečný rozhovor s AI je navíc poměrně složitý a jistě šel provést lépe a hlavně obsahově srozumitelněji.

Průzkum USS Lexington v kůži posledního přeživšího člena posádky jsem si opravdu užil. Nevím, z jaké části za to může můj „sci-fi pozitivní“ pohled, ale určitě se jedná o kvalitní adventuru, kterou doporučuji hlavně fanouškům vědecko-fantastických příběhů.