Techland hrou Dead Island dokázal, že zombie je pojem, který se pořád dá vyprat na dvacátý způsob a pořád bude brutálně bavit. Vykopl nás na ostrově a my jsme hráli takové částečné GTA, v prostředí, které je neuvěřitelně atraktivní. To už ale není takovou pravdou v rámci datadisku s názvem Ryder White.
Zaujalo mě, že se tvůrci rozhodli příběh odvyprávět z jiné strany. Proč by nakonec ne. Half Life s tím taky měl docela slušný úspěch (Opposing Force), ale také vcelku slušně ztroskotal (Blue Shift, někdy znám jako Blue Shit). Tenhle datáč bych já osobně přirovnal právě k tomu druhému. Je to prostě recyklace jako prase.
Autem si nezajezdíte, zombie si užijete hlavně uvnitř domů, podzemí a všelijakých odpadních stezek. A co je nejhorší, dohrání Vám nebude trvat dýl jak pár hodin. Párem myslím tak dvě, tři. A to ještě v případě, když se s hrou nebudete srát tak, jako jsem se nesral já.
Ze začátku jsem kotlil jednoho zombíka vedle druhého, ale byla to šílená nuda. Pak jsem jimi začal probíhat a to mě dost pobavilo. Dokonce i adrenalin naskákal. Tak jsem se rozhodl, že to takhle dohraju až do konce, protože co jiného hra má nabídnout, než emoce. A věřte, že co víc Vás emocemi může nabít, než fakt, že za Vámi běží tucet zombíků, kteří sice nejsou přeborníci v atletice, ale nemají problém Vás dohnat. Jo, to mě bavilo. Škoda, že toho venkovního prostoru nebylo povíceru.
Ve výsledku jsem to dohrál. Sice se z toho stala taková rutinní střílečka, ale pořád se to dalo zkousnout. Chybělo tomu ale plno vlastností původní hry a tak nemůžu jinak, než hodnotit tak, jak jsem hodnotil.
Zaujalo mě, že se tvůrci rozhodli příběh odvyprávět z jiné strany. Proč by nakonec ne. Half Life s tím taky měl docela slušný úspěch (Opposing Force), ale také vcelku slušně ztroskotal (Blue Shift, někdy znám jako Blue Shit). Tenhle datáč bych já osobně přirovnal právě k tomu druhému. Je to prostě recyklace jako prase.
Autem si nezajezdíte, zombie si užijete hlavně uvnitř domů, podzemí a všelijakých odpadních stezek. A co je nejhorší, dohrání Vám nebude trvat dýl jak pár hodin. Párem myslím tak dvě, tři. A to ještě v případě, když se s hrou nebudete srát tak, jako jsem se nesral já.
Ze začátku jsem kotlil jednoho zombíka vedle druhého, ale byla to šílená nuda. Pak jsem jimi začal probíhat a to mě dost pobavilo. Dokonce i adrenalin naskákal. Tak jsem se rozhodl, že to takhle dohraju až do konce, protože co jiného hra má nabídnout, než emoce. A věřte, že co víc Vás emocemi může nabít, než fakt, že za Vámi běží tucet zombíků, kteří sice nejsou přeborníci v atletice, ale nemají problém Vás dohnat. Jo, to mě bavilo. Škoda, že toho venkovního prostoru nebylo povíceru.
Ve výsledku jsem to dohrál. Sice se z toho stala taková rutinní střílečka, ale pořád se to dalo zkousnout. Chybělo tomu ale plno vlastností původní hry a tak nemůžu jinak, než hodnotit tak, jak jsem hodnotil.
Pro: Adrenalinová jízda, když se hru rozhodnete hrát tak, že zombíkům zdrháte narozdíl od toho, abyste je rozsekali na cáry.
Proti: Průměrný příběh a málo záživných misí.