Počátečních patnáct minut hraní Last Express jsem nadával, proč se mi tak stará hra seká. Vina padla na DOSbox a následovala několikerá reinstalace. Představte si mé udivení při zjištění, že ono "sekání" je zcela v pořádku. Hra totiž tímhle způsobem zvládne pohybovat vzhledově propracovanými postavami. Časem jsem si zvykl a ony trhané animace mi přišly normální.

Právě grafika postav je jistě to nejlepší na LE, detailní oblečení a emocemi přímo hýřící obličeje zaujmou na první pohled. Navíc jejich dabing ve většině případů působí naprosto přirozeně, snad až na pár slabších momentů. Protože celý děj se odehrává ve vlaku prostředí je minimalistické, možná trochu moc chudé (chápu, jedná se o vlak, ale přeci jen troška kreativity by snad neublížila).

Nečekejte ničím originální příběh. Hledání vraha ve vlaku s omezeným počtem cestujících nicméně dodává ději spád. Osudy jednotlivých pasažérů jsou zajímavé a každý z nich má svůj důvod ve vlaku být a opodstatnění svého chování. Velká škoda ovšem je, že většinu informací musíme vyčíst z deníků a dopisů, daleko radši bych to slyšel přímo od nich nebo vyslechl v jednom z četných okolních rozhovorů. Vinu kladu na vrub hlavně krátkosti celé hry, takže není bohužel dost času se s jednotlivými charaktery seznámit.

Nepříjemné u Posledního Expresu je ovládání. Protagonista se otáčel úplně jinam, něž jsem potřeboval a pohyb v malých prostorech se rovnal utrpení, nemluvně o pitomých soubojích. Docela možné je, že právě u soubojů (s lidmi i ovládáním) jsem trávil víc času, jak u samotného adventuření. Vysokou obtížnost vyvažuje možnost vrácení času, která se mi, nutno dodat, opravdu často hodila. Vnímat hudbu jsem začal až u poslední, akčnější, části hry, jinak si nevybavuji jedinou melodii.

Celkově Last Express není špatná hra. Neintuitivní ovládání a pocit že, především u postav, má větší potenciál mi nedovolují dát lepší hodnocení.