Líbí se mi, jak autoři dokáží vyvolat nenávist k postavě, aby jí hráč o chvilku později začal mít rád. A naopak. Politováníhodný sympaťák se smutným osudem je ve chvilce prdelová díra, kterou pošlu do hajzlu.

Některé momenty jsou klasicky předvídatelné nebo přestřelené a chování postav nebo jejich reakce nedávají smysl, celkově vzato je ale tíživý pocit z atmosféry velice příjemný. Příběh dokáže vyvolat emoce a charaktery mi nejsou ukradené. A o to tady jde především.

Nesnáším nápis "to be continued"...