Ach, jak já miluju indie hry. Anna od začátku vypadá působivě a hned vás, v dobrém slova smyslu, "zakleje" jakousi zvláštní melancholickou atmosférou. Hra má totiž perfektní soundtrack, který jí posouvá minimálně o příčku v hodnocení výš, a totéž se dá říct o vizuálním zpracování. Je zde totiž doslova vidět, jak si s každým koutem místnosti někdo pohrál a s láskou tam položil všechny ty smítka prachu, šišky a staré plechovky. Bohužel, tohle se celkem výrazně projevuje na optimalizaci, tudíž i můj relativně výkonný notebook měl s Annou občas co dělat. Vůbec ona ta technická stránka není úplně dotažená. Ne, že bych si chtěl moc stěžovat, nic, co by mě vyloženě naštvalo jsem zde nezaznamenal, ale je vidět, že se autoři mají dost co učit (a že já mám jako nevývojař co říkat, že).

Vem to ale čert. Jak říkám, Anna má skvělou atmosféru, je do detailu vypiplaná a všechno to hezky vypadá a zní. Zakopla však hned o dva hlavní kameny úrazu. Jedním, tím menším z nich, je příběh, jenž se mi zdál vyprávěný spíš jen tak mimochodem a jestliže měl nějaký hlubší smysl, pak jsem onoho smyslu nenašel víc, než co by se za nehet vlezlo. Jakýsi muž zabil svoji ženu kvůli jakési... soše... která je ve skutečnosti bohyně? :-O

No a ten druhý, podstatně větší kámen úrazu je smysluplnost veškerého vašeho konání ve hře. Dle autorů hra nabízí tuším 4 až 6 hodiny hraní pro nováčka a circa 2 hodiny pro ty z nás, kdo už ví, co dělat. Nicméně nebýt návodu v některých částech, Anna by mi nejspíš vnutila přinejmenším 120 hodin "zábavy" a já bych ještě za dva roky někde v rohu sbíral jehličí. Můžu s naprosto klidným svědomím říct, že NAPROSTÁ většina hádanek absolutně pozbývá jakékoliv logiky. Respektive hra by mi pravděpodobně dokázala vysvětlit, proč dělám to či ono, jenže z mého pohledu, jakožto nezasvěceného smrtelníka, to všechno vypadalo jako příběh jako opilé Alenky v Říši divů. Přeju hodně štěstí všem, kteří se Annu zarputile pokusí dohrát bez nahlédnutí do návodu.

Takže tak. Neříkám to poprvé - Anna krásně vypadá i zní, má perfektní atmosféru a idea příběhu, který se celý odehrává v jednom domě, je moc pěkná, nicméně Italové z Dreampainters to celé jaksi zmotali a místo melancholicky-snové jízdy předložili milovníkům adventur dost důvodů, proč bít hlavou o zeď. Být Anna spíše příběhová procházka typu Dear Esther nebo kdyby věci do sebe alespoň trochu zapadaly, pak by to byl dozajista pěkný zážitek. V tomto případě se ale veškerý požitek nuluje oněmi zmíněnými strastmi.