Je obtížné hodnotit Inganock. Výborně vypadá, ještě lépe zní a přímo přetéká jedinečnou atmosférou steampunkového města plného (ne)lidí. Bohužel ovšem není dobrá hra, ba dokonce ani dobrá vizuální novela. Důvod je pouze jeden: kopírování textu.

Představte si, že sledujete tříhodinový film, ve kterém se každých patnáct minut opakuje jedna pětiminutová scéna. Zpočátku zajímavý prvek se brzy mění na neuvěřitelnou otravu až utrpení. V Sekien no Inganock to znamená naprosté zabití kvalitního scénáře. Ještě více tato skutečnost mrzí, když ostatní části oplývají originalitou a netradiční vizuální styl dotváří atmosféru ponurého města s minimem světla. Jednotlivé části také zajímavě rozvíjí děj a obsahují několik dobrých momentů (např. záchranu dívky, kterou pomalu zabíjejí tělem prorůstající rostliny asi hned tak nezapomenu). Ovšem po každé následuje ona patnáctitunová scéna, kterou bylo vidět už několikrát před tím.

Postavy jsou vzhledově i charakterem velmi zvláštní a téměř žádná nezapadá do známých stereotypů. Většina z nich navíc prochází uvěřitelným vývojem. Hudba je (minimálně v žánru VN) také originální a dabing je kvalitní. Jenže autorům nejspíš přeskočilo a rozhodli se využívat copy-paste na každém druhém kroku a tím veškerou svoji práci zničit.

Je mi skoro líto hodnotit tak nízko. SnI je netradiční zážitek. Škoda, že má tak nesmyslně pokažený potenciál. Pokud ale někomu nevadí čtení stejného textu několikrát po sobě, pak možná nalezne v Inganocku zalíbení.