Kdysi jsem na demo Qube narazil někde na freehrách a okamžitě jsem si hru zapsal do deníčku pod kolonku Chci si zahrát. To tehdá ještě nebylo DH 2.0, takže jsem deníček samozřejmě ztratil a mou mysl obestřelo zapomnění. Po celkem přijatelném rozehrání Rush jsem dostal časem chuť na další kostičky, proto jsem po letmém obhledu titulu ve slevě neváhal a přikůpil. Jaké bylo mé překvapení ze shledání s dávno ztracenou hrou.

Autoři vám servírují v každé místnosti urovně rébusy s mírně rostoucí obtížností. Každá úroveň má puzzlíky sestavené pomocí prvků ze starých úrovní, ale do skládačky vždy přibude taky něco nového. Občas se jedná o úplný reset použitých prvků a vy se tak učíte úplně od znova. Prvky jsou vzájemně možná trošku nesourodé, ale nic co by vyloženě vadilo.

Pár procent do mého hodnocení přidala má ulítlost na Řád (v kontrastu k Chaosu). Jestli jste podobně chorobně pořádkumilovní, radost z téměř bezproblémového objevování Portálovských hádanek mezi ortogonálními tvary máte zaručenu.

Hra, alespoň ta moje, neměla 9 úrovní jak by se dalo z náznaků čekat, ale 7 + možná nějaké skryté.