Spirits jsem hrál relativně krátce (dostal jsem se nicméně do nějakého 25. kola z celkových 46), ale s ohledem na jiné hry, které se mi momentálně povalují na disku, mne nic nenutí v nich pokračovat. Shrnuto: hráč je nejprve okouzlen grafickým podáním, které však nikterak nevariuje a nadto má blízko ke kýči, takže po určité době začne lézt na nervy. S hudbou je to obdobné; obecně je cítit, že hře schází určitá hloubka, což je do jisté míry dáno tím, že Spirits vyšli nejprve na tablety (jednalo by se, nebýt obtížnosti, v zásadě o casual). Je tomu podřízeno i ovládání, ze kterého je patrná dotykovost, a ovládání myší je poněkud neohrabané (resp. příliš precizní). To, co mi ale vadilo nejvíce, je nedokonalé uchopení myšlenky vzdušných proudů. Ono to na první pohled vypadá zajímavě (a také to není špatný nápad), jenže v reálu stačí u těch pokročilých kol, kde je proudů mnoho a různě se kříží, nepatrná odchylka a duchové vám letí jinam, než předpokládáte. Chybí tu nějaká grafická simulace toho, co se stane se vzdušnou trasou po přidání dalšího větrného proudu nebo překážky (a kam se vám překážka z daného místa dokutálí). Tak, jak je to ale nastaveno, se hratelnost překlápí v pokus/omyl, což zábavnosti nepřispívá a vede k frustraci. Lemmingové sice také byli o milimetrech, ale obvykle jste věděli, co povede ke zlepšení. Ve Spirits se leckdy spíše jedná o směs intuice a náhody (platí o těch pozdějších úrovních). Dokážu si představit, že bych Spirits v dobách herního sucha na pc dohrál, nicméně jinak jsou vskutku spíše vhodní pro tablet a nudné proluky v MHD. Za vyzkoušení však stojí, atmosféra prvních pár kol je povedená (v nějakém Bundlu ideální).