Na Steamu musí být podobných her zřejmě přehršel, ale jsou-li placené, nemám šanci je zkusit. Force: Leashed mě každopádně zaujal už jen tím, že ke svému běhu využívá známý DarkPlaces engine z modifikovaného prvního Quakeho. V jádru celá hra tedy vypadá úplně stejně, jen je její design uzpůsoben žánru logických 3D first-person her. Hlavním tahákem tu je jednoznačně hratelnost, oscilující někde mezi Portalem a The Void, byť ani jedno nemám vyzkoušené, dá se k tomu tento počin určitě přirovnat.
Úrovně jsou velmi zajímavě a promyšleně navržené, takže je nutné se naučit jejich principy a dostatečně se soustředit, abyste je zvládli úspěšně dohrát. Podstatu herní náplně tvoří odchylování a přesměrovávání barev, přičemž přijde vhod i propočítání vhodné dráhy, podle toho, jak se barvy odráží od různých stěn, třebaže ne na všech. Čímž se několika pokusy a různým zkoušením nakonec dostanete ke splnění úkolu. Kombinace jeho dosažení mohou přitom být pokaždé jiné. Mně se třeba povedlo otevřít jednu bariéru tak, že nejdříve byla zasažena první část tlačítek a až poté ta druhá, vtip byl ale v té méně pravděpodobné možnosti, jíž bylo mnou průchodu za zmíněnou bariéru dosaženo.
Směrovače či vodiče barev jsou dostupné vždy na začátku nebo tam, kde najdou uplatnění. Nikdy je ale nelze přenášet z jednoho úseku do druhého, tomu ostatně zabraňuje tenká a průhledná linie, průchozí jen pro vás, ne pro ostatní objekty držené v ruce. Používání směrovačů dle libosti by jednoduše roztříštilo tu barevnou směsici lítajících, rotujících a vystřelujících barev, jenž musíte vždy navést do požadovaného místa. Tudíž mi to omezení počtu objektů na jednotlivý úsek úrovně nijak nevadilo.
Proudy vystřelujících barev mají modrou či červenou barvu. Směrovače jsou tři, modrý, červený a bílý. Ten třetí funguje na obě barvy. Dále tu je nutné barvy pozměnit na tu opačnou, na níž upomíná umístěná plocha někde poblíž, kde má hráč proud barvy vést. Otevření úseků krom cíle skýtá i další směrovač nebo sekci úrovně. Proudy barev se odráží od světlých stěn či podlahy s vzorováním dlaždic. Variabilita dbá na pečlivé promyšlení map designu, kde všude můžou barevné abstrakce ozřejmit svůj pádný význam, ačkoliv sám hráč nemá v určitých místech žádný přístup. Jeho nadějí je tudíž pouze spoleh na vedení správných trajektorií.
Potěší pěkně vypadající grafika, rozmanitý ráz všech jedenácti levelů a zábava jako taková. Jen mě mrzelo, že Force: Leashed neběží pod OpenGL. Hráno ve dvojici rozlišení, 1920x1080 a 2560x1440. Dohráno prakticky jedním dechem. Rozhodně doporučuji! O dvanáct let později zahráno znovu. Měl jsem to stále k dispozici a provedl upload na Internet. Konfiguraci rozlišení řeší přidání parametru do zástupce ke hře, viz diskuze u hry. Jde v klidu i na Windows 10.
Úrovně jsou velmi zajímavě a promyšleně navržené, takže je nutné se naučit jejich principy a dostatečně se soustředit, abyste je zvládli úspěšně dohrát. Podstatu herní náplně tvoří odchylování a přesměrovávání barev, přičemž přijde vhod i propočítání vhodné dráhy, podle toho, jak se barvy odráží od různých stěn, třebaže ne na všech. Čímž se několika pokusy a různým zkoušením nakonec dostanete ke splnění úkolu. Kombinace jeho dosažení mohou přitom být pokaždé jiné. Mně se třeba povedlo otevřít jednu bariéru tak, že nejdříve byla zasažena první část tlačítek a až poté ta druhá, vtip byl ale v té méně pravděpodobné možnosti, jíž bylo mnou průchodu za zmíněnou bariéru dosaženo.
Směrovače či vodiče barev jsou dostupné vždy na začátku nebo tam, kde najdou uplatnění. Nikdy je ale nelze přenášet z jednoho úseku do druhého, tomu ostatně zabraňuje tenká a průhledná linie, průchozí jen pro vás, ne pro ostatní objekty držené v ruce. Používání směrovačů dle libosti by jednoduše roztříštilo tu barevnou směsici lítajících, rotujících a vystřelujících barev, jenž musíte vždy navést do požadovaného místa. Tudíž mi to omezení počtu objektů na jednotlivý úsek úrovně nijak nevadilo.
Proudy vystřelujících barev mají modrou či červenou barvu. Směrovače jsou tři, modrý, červený a bílý. Ten třetí funguje na obě barvy. Dále tu je nutné barvy pozměnit na tu opačnou, na níž upomíná umístěná plocha někde poblíž, kde má hráč proud barvy vést. Otevření úseků krom cíle skýtá i další směrovač nebo sekci úrovně. Proudy barev se odráží od světlých stěn či podlahy s vzorováním dlaždic. Variabilita dbá na pečlivé promyšlení map designu, kde všude můžou barevné abstrakce ozřejmit svůj pádný význam, ačkoliv sám hráč nemá v určitých místech žádný přístup. Jeho nadějí je tudíž pouze spoleh na vedení správných trajektorií.
Potěší pěkně vypadající grafika, rozmanitý ráz všech jedenácti levelů a zábava jako taková. Jen mě mrzelo, že Force: Leashed neběží pod OpenGL. Hráno ve dvojici rozlišení, 1920x1080 a 2560x1440. Dohráno prakticky jedním dechem. Rozhodně doporučuji! O dvanáct let později zahráno znovu. Měl jsem to stále k dispozici a provedl upload na Internet. Konfiguraci rozlišení řeší přidání parametru do zástupce ke hře, viz diskuze u hry. Jde v klidu i na Windows 10.
FlatOut: Ultimate Carnage
Pro: Velmi pěkné, chytlavé, jednoduché, originální a znovuhratelné.
Proti: Málo úrovní, absence OpenGL, config a save je zahrabán ve složce C:\Users\Name\R.