Grouch je hra matoucí. Intro dává hráči tušit, že se bude jednat o jednoduchou dětskou akci s připitomělým smyslem pro humor. Poté ho vpustí do malebného světa s dobrácky (a hloupě) vypadající postavou a tam… ho čeká pravá řezničina. Z každého nepřítele stříká krve jako ve filmech od Tarantina, usekané končetiny létají vzduchem, domy hoří, mosty se hroutí, atp.

Grouch je hra přetěžká. Ano, skutečně se jedná o jednu z nejtěžších her, co jsem kdy hrál. Vaše postava není příliš odolná, ne v porovnání s většinou nepřátel, těch je navíc mnoho. Ke všemu mají nepřátelé jednoho neocenitelného pomocníka, špatnou kameru.

Grouch je hra vábivá, ne však dobrá. Onen zvláštní vizuální nesoulad je však něčím kouzelným, neustále překvapujícím, prostředí dostatečně rozmanité, ne však vždy zrovna líbivé. Pro svou přílišnou obtížnost je hra skutečnou výzvou, mnoho hráčů však spíše odradí. Nejvíce hru sráží nemalé množství chyb, už zmíněná špatná kamera a občas problematické ovládání. Může se vám například stát, že vás zabíjí neviditelný nepřítel, který se náhle zjeví až po vaší smrti a v té době z něho samotného začne crčet krev a mrtvý se zhroutí pod viditelnou zem.