Zprvu značně návyková, "prďácká" plošinkovka s flákotou usměvavého masa v hlavní úloze (asi nějaký potomek Masového kašpárka), jehož jedinou zbraní je mrštnost jeho lepkavých skoků a přesnost jeho krvavých úhybů, která dává hráči svým jednoduchým designem malých kol prožít, zvláště proti vyvedeným bossům, oddychový feeling chvilkové masochistické perverze, se někde v pátém světě lomí v natolik drsnou záležitost, že s každým dalším levelem zvažujete, máte-li dostatek odhodlání na mraky času ubírající pokusy o zdolání dalších a dalších kol o vzrůstající jednotvárnosti, nebo máte-li ji odložit na dobu neurčitou, ne-li přímo k ledu. U mě, bohudík, převládla ta druhá varianta.