ViRus
Nemůžu dojít na to, co přesně se honilo hlavami vývojářů a jaký odkaz chtěli vtisknout do této hry. Snad sarkazmus, parodii, či nechtěný vtip? Nebo snahu o vážné pojetí akční střílečky z již tak provařeného tématu druhé světové války?
Pokud se budu přiklánět k první variantě, tak to jsem určitě během hraní ztratil smysl pro humor, protože v samotné hře snad není ani jediný prvek, který by způsobil sebemenší záchvěv v koutku mých úst. Jde-li tedy o vtip, kouzlo nechtěného nemá takovou razanci, aby herní zážitek prorazil stěnu mého močového měchýře (nebo libovolného pacienta trpícího inkontinencí). U druhé varianty se hra jeví o něco lépe, ale žádná hit paráda to také není. Jedinými klady z mého pohledu je zasazení do bojů nejkrvavějšího vojenského konfliktu 2. světové války, což je prostředí, které mám velmi rád i přes svoji herní zprofanovanost. Začátek příběhu, alternativa co by se mohlo stát po nevydařeném atentátu na Hitlera v roce 1944 Clausem Schenkem von Stauffenbergem, hlavním hrdinou FPSky. V kolonce kladů se ještě objevuje zvuková složka, rezonující v pozadí rykem válečné vřavy.
Tím výčet kladů končí a začíná se kupit jedna šílenost za druhou. Stručný popis gameplaye hry, rozprostřeného ve 20 kapitolách a na oko zasazen do různých prostředí, kde vesměs hnusné textury střídají jiné, ještě horší (to prosím podotýkám, že hra byla vydána v roce 2005 a nejvyšší rozlišení je zde 1280 x 1024), se vleze do jediné věty “co nejrychleji se tunelem dostat na konec kapitoly“ - tak trochu speed run. Já chápu, že v podobných hrách je koridor běžně vídaným faktem, ale zde není absolutně žádná volnost. Třeba ve výběru dveří, kterými můžete projít, ty které mají vystouplou kliku z textury se dají otevřít. Další zhovadilostí jsou nepřátelé, dající se popsat slovy “my tě zastřelíme až k tobě doběhneme“ a postup při odpravování skopčáků, kdy je většinou nutné jít, zastřelit dva až tři z nich, otočit se a opět zastřelit jednoho až dva, jako by vyskakovali z mezi dimenzionálních děr. Ano, je to zvláštní, ale protivníci se objevují za zády i když dveřmi nejde projít. O kolizích s předměty se myslím ani netřeba zabývat, jen podotknu, že takovýchto situací je ve hře požehnaně. S nepřáteli jsou přímo spojeny i zbraně, kterých je poměrně velké množství, ale všechny stejně znějí, chovají se podobně a nejsou pěkně ztvárněné. Viz. panzerfaust, kterým zničíte tank jedním zásahem, ale jindy je těchto výstřelů třeba 5-6 nebo stačí dávka z kulometu MG 34 (!).
No, možná jsem masochista, ale byl jsem rozhodnut, že vyzkouším i MP, který se ve hře nachází. Bohužel (nebo možná bohudík) jsem žádnou funkční hru nenašel. Snad si vývojáři řekli, že vše ze svého umu již naservírovali ve hře pro jednoho hráče. Na druhou stranu musím uznat, že i snaha se (leckdy) počítá, jen by každý z nás (a v tomto případě především ten, který je odpovědný za vydání tohoto díla) měl mít soudnost a něco takového uvolnit pouze jako freeware.
Pokud se budu přiklánět k první variantě, tak to jsem určitě během hraní ztratil smysl pro humor, protože v samotné hře snad není ani jediný prvek, který by způsobil sebemenší záchvěv v koutku mých úst. Jde-li tedy o vtip, kouzlo nechtěného nemá takovou razanci, aby herní zážitek prorazil stěnu mého močového měchýře (nebo libovolného pacienta trpícího inkontinencí). U druhé varianty se hra jeví o něco lépe, ale žádná hit paráda to také není. Jedinými klady z mého pohledu je zasazení do bojů nejkrvavějšího vojenského konfliktu 2. světové války, což je prostředí, které mám velmi rád i přes svoji herní zprofanovanost. Začátek příběhu, alternativa co by se mohlo stát po nevydařeném atentátu na Hitlera v roce 1944 Clausem Schenkem von Stauffenbergem, hlavním hrdinou FPSky. V kolonce kladů se ještě objevuje zvuková složka, rezonující v pozadí rykem válečné vřavy.
Tím výčet kladů končí a začíná se kupit jedna šílenost za druhou. Stručný popis gameplaye hry, rozprostřeného ve 20 kapitolách a na oko zasazen do různých prostředí, kde vesměs hnusné textury střídají jiné, ještě horší (to prosím podotýkám, že hra byla vydána v roce 2005 a nejvyšší rozlišení je zde 1280 x 1024), se vleze do jediné věty “co nejrychleji se tunelem dostat na konec kapitoly“ - tak trochu speed run. Já chápu, že v podobných hrách je koridor běžně vídaným faktem, ale zde není absolutně žádná volnost. Třeba ve výběru dveří, kterými můžete projít, ty které mají vystouplou kliku z textury se dají otevřít. Další zhovadilostí jsou nepřátelé, dající se popsat slovy “my tě zastřelíme až k tobě doběhneme“ a postup při odpravování skopčáků, kdy je většinou nutné jít, zastřelit dva až tři z nich, otočit se a opět zastřelit jednoho až dva, jako by vyskakovali z mezi dimenzionálních děr. Ano, je to zvláštní, ale protivníci se objevují za zády i když dveřmi nejde projít. O kolizích s předměty se myslím ani netřeba zabývat, jen podotknu, že takovýchto situací je ve hře požehnaně. S nepřáteli jsou přímo spojeny i zbraně, kterých je poměrně velké množství, ale všechny stejně znějí, chovají se podobně a nejsou pěkně ztvárněné. Viz. panzerfaust, kterým zničíte tank jedním zásahem, ale jindy je těchto výstřelů třeba 5-6 nebo stačí dávka z kulometu MG 34 (!).
No, možná jsem masochista, ale byl jsem rozhodnut, že vyzkouším i MP, který se ve hře nachází. Bohužel (nebo možná bohudík) jsem žádnou funkční hru nenašel. Snad si vývojáři řekli, že vše ze svého umu již naservírovali ve hře pro jednoho hráče. Na druhou stranu musím uznat, že i snaha se (leckdy) počítá, jen by každý z nás (a v tomto případě především ten, který je odpovědný za vydání tohoto díla) měl mít soudnost a něco takového uvolnit pouze jako freeware.
adamroc
popkec
Carlosini
Vendelin87
Sykii
Kakuzu
Malis
Pro: 2. světová válka, myšlenka příběhu
Proti: vše kromě zmíněných kladů