Komentáře

Rallye hry jsem nehrál několik let proto jsem si řekl, že je opět na čase si v nějaké další zajezdit. A zažít ten nespoutaný pocit z jízdy, rychlosti a adrenalinu. Po dohrání musím konstatovat že jsem si vybral dobře. K V-Rally 2 mne pojí jednak vzpomínky na recenzi v Levelu a druhak je pokračováním prvního dílu, jenž se kdysi ve zmíněném časopise objevil na CD. Čím vším si mě druhý díl tedy získal?

Velkým počtem režimů a aut. Šampionát byl klasickou rallye, z počátku dost těžkou se slabými auty, arkáda už byla o dost lehčí a zábavnější. Zejména díky možnosti si vyzkoušet získaná bonusová vozidla, s nimiž bylo jednodušší protivníkům ujet a držet si po zbytek závodu náskok. V-Rally Trophy na tom byl podobně jako arkáda, jen tratě a soupeři už byli zákeřnější, takže jej celý vyhrát, trvalo o něco déle. S bonusovými vozy jsem si poté většinu módů kompletně zopakoval a neúnavně je hrál po několik dní. Mezi má nejoblíbenější auta patřila tato, Peugeot 405 T16, Ford Escort V-Rally, Toyota Celica GT4 a Peugeot 205. Hodně jsem si sliboval od Time Trialu, z nějž se nakonec vyklubala jen volná jízda, pro tréninky a seznámení se s vyhranými vozidly. Takový checkpoint nebo určený čas, za který se musí daná trať zajet, by byl parádní.

Překvapením. To když se mi podařilo splnit jakýsi achievement nebo něco na ten způsob. Po úspěšném odjetí jedné tratě v módu „V-Rally Trophy“ se zobrazilo okno se zprávou a odemkl se další bonusový vůz. Těch bylo celkově deset a právě s odemčeným vozem se mi promítl dobový filmeček, trvající zhruba 3 minuty, z jednoho skutečného závodu z konce osmdesátých let. Což byla příjemná odměna jelikož něco podobného, nepočítám-li různé filmečky spustitelné v mnohých závodních hrách v menu, mě do té doby při hraní kterýchkoli závodů nepotkalo.

Herními profily a ukládáním. Ukládání nebylo zrovna nejlépe řešené, v závislosti na daném režimu, a to hlavně proto, že šlo uložit vždy až po odjetí jedné celé soutěže a v případě odemčení další úrovně, nebo splnění režimu, se hra vrátila do hlavního menu a i po získání bonusových aut se tento postup při jejím vypnutí neuložil. Což řešilo právě ukládání v jiném profilu při opakování šampionátu. Načíst šly pozice z obou profilů, a zatímco v jednom byl opakovaný Championship tak ve druhém byl nově rozehraný V-Rally Trophy mód.

Destinacemi, přívětlivým jízdním modelem a grafikou. Mezi mé oblíbené patřily Austrálie, Nový Zéland a Švédsko. Zpestřením byly i tratě jenž nabízely challenge, na stratu bylo jen mé a soupeřovo auto. Oba jsme jeli na zvlášt vyhraněném prostoru vedle sebe a často se míjeli nebo viděli navzájem. Tyto tratě byly jednoduchého charakteru a dojet vždy první nečinilo žádné potíže. Naopak, dojet první jakoukoli erzetu odehrávající se v noci bylo umění, já je skoro vůbec nedával a přesto postupně zdárně splnil šampionát, arkádu nebo trofeje. Tak zábavná hra byla že mi ani nevadila její zastaralá grafika a absence různých efektů. Zvuky byly na úrovni a občas hrála slušná melodie.

Eden Games před lety vydáním tohoto ultimátního pokračování nešlápli mimo. Naopak, udělali vše proto aby se na V-Rally 2: Expert Edition skvěle vzpomínalo a já jsem za to rád.