Elegantní a promyšlené. Intenzivní a pohlcující. Takové je Umineko.
Všechny kvality původních čtyř epizod Umineko no Naku Koro ni ni zůstávají nedotčeny – Chiru k nim přidává v zásadě čtyřdílný epilog, který dál rozvíjí příběh, prohlubuje témata a podtrhuje výjimečnost celého díla. Bez váhání jej mohu zařadit mezi nejzásadnější herní zážitky, které jsem kdy poznal. Možná vůbec nejzásadnější.
Protože Chiru přímo navazuje na předchozí děj a shrnutí zde není potřeba (to již dobře zpracoval Solidor), zaměřím se na krátké srovnání epizod, hudby, nových postav a přidaných herních prvků.
EPIZODY
Z hlediska struktury a tempa mi epizody Chiru přijdou celkově vyváženější. Zejména pátá, šestá a sedmá excelují v citlivém střídání poklidných a akčnějších pasáží, přičemž i jejich „sestřih“ – tedy způsob, jakým se děje prolínají – působí velmi přirozeně. Vrcholem je pro mě závěr sedmé epizody, konkrétně její Tea Party, která se řadí k nejsilnějším momentům celé série. Určité zklamání u mě vzbudila až finální epizoda, respektive její poslední čtvrtina. Ta se podle mě až příliš snaží o „velké finále“ – místo katarze přichází série bojů a zvratů, které působí až poněkud mechanicky.
HUDBA
Hudební složce se nečekaně podařilo překonat už tak silný soundtrack prvních epizod. Díky širšímu spektru skladatelů (zts, dai, -45, xaki, pre-holder a další) je výsledek nejen variabilnější, ale i emotivnější a výstižnější ve vztahu k jednotlivým scénám. Ač nejsem fanouškem trance, některé skladby mi utkvěly natolik, že je poslouchám dodnes, tedy více jak deset let poté.
1. Discolor
2. Aci-L
3. ruriair
4. The Executioner
5. Look Back
6. The Great Detective Knows (vocal)
Přiznám se, že při prvním uvedení nových postav (zejména ve čtvrté epizodě) jsem byl skeptický. Ale jak se ukázalo, Ryukishi07 znovu dokázal, že zvládá i nové charaktery začlenit přirozeně a s velkou hloubkou. Vznikly tak některé z nejzajímavějších postav celého univerza – s výjimkou Sakutaroua, jehož scény jsem měl chuť přeskakovat.
1. Erika 2. Beatrice C. 3. Ange
Závěrečná epizoda Twilight of the Golden Witch překvapí i formálně – objevuje se zde větší množství interaktivních prvků, hádanek a konečně i přímé svěření role detektiva samotnému hráči. Po „tréninku“ v předchozích částech se tak hráč stává aktivním účastníkem – což je drobnost, která v kontextu celého díla rezonuje obrovskou silou.
Umineko není jen vizuální novela. Je to literární labyrint, emocionální jízda a filosofický traktát v jednom. A právě v Chiru se tato mnohovrstevnatost dotahuje k dokonalosti. V rámci videoherního média jsem dosud nenarazil na dílo s tak hlubokou, komplexní a lidskou výpovědí. Z mého pohledu neexistuje jiné hodnocení než absolutní.
Všechny kvality původních čtyř epizod Umineko no Naku Koro ni ni zůstávají nedotčeny – Chiru k nim přidává v zásadě čtyřdílný epilog, který dál rozvíjí příběh, prohlubuje témata a podtrhuje výjimečnost celého díla. Bez váhání jej mohu zařadit mezi nejzásadnější herní zážitky, které jsem kdy poznal. Možná vůbec nejzásadnější.
Protože Chiru přímo navazuje na předchozí děj a shrnutí zde není potřeba (to již dobře zpracoval Solidor), zaměřím se na krátké srovnání epizod, hudby, nových postav a přidaných herních prvků.
EPIZODY
Z hlediska struktury a tempa mi epizody Chiru přijdou celkově vyváženější. Zejména pátá, šestá a sedmá excelují v citlivém střídání poklidných a akčnějších pasáží, přičemž i jejich „sestřih“ – tedy způsob, jakým se děje prolínají – působí velmi přirozeně. Vrcholem je pro mě závěr sedmé epizody, konkrétně její Tea Party, která se řadí k nejsilnějším momentům celé série. Určité zklamání u mě vzbudila až finální epizoda, respektive její poslední čtvrtina. Ta se podle mě až příliš snaží o „velké finále“ – místo katarze přichází série bojů a zvratů, které působí až poněkud mechanicky.
HUDBA
Hudební složce se nečekaně podařilo překonat už tak silný soundtrack prvních epizod. Díky širšímu spektru skladatelů (zts, dai, -45, xaki, pre-holder a další) je výsledek nejen variabilnější, ale i emotivnější a výstižnější ve vztahu k jednotlivým scénám. Ač nejsem fanouškem trance, některé skladby mi utkvěly natolik, že je poslouchám dodnes, tedy více jak deset let poté.
1. Discolor
2. Aci-L
3. ruriair
4. The Executioner
5. Look Back
6. The Great Detective Knows (vocal)
Přiznám se, že při prvním uvedení nových postav (zejména ve čtvrté epizodě) jsem byl skeptický. Ale jak se ukázalo, Ryukishi07 znovu dokázal, že zvládá i nové charaktery začlenit přirozeně a s velkou hloubkou. Vznikly tak některé z nejzajímavějších postav celého univerza – s výjimkou Sakutaroua, jehož scény jsem měl chuť přeskakovat.
1. Erika 2. Beatrice C. 3. Ange
Závěrečná epizoda Twilight of the Golden Witch překvapí i formálně – objevuje se zde větší množství interaktivních prvků, hádanek a konečně i přímé svěření role detektiva samotnému hráči. Po „tréninku“ v předchozích částech se tak hráč stává aktivním účastníkem – což je drobnost, která v kontextu celého díla rezonuje obrovskou silou.
Umineko není jen vizuální novela. Je to literární labyrint, emocionální jízda a filosofický traktát v jednom. A právě v Chiru se tato mnohovrstevnatost dotahuje k dokonalosti. V rámci videoherního média jsem dosud nenarazil na dílo s tak hlubokou, komplexní a lidskou výpovědí. Z mého pohledu neexistuje jiné hodnocení než absolutní.
Pro: nejlepší příběh u videohry, hudba, nápad, promyšlenost
Proti: žádné