Tokyo Xtreme Racer je závodní hrou navazující na sérii her Shutokō Battle.
Hlavní herní náplní je po zakoupení prvního auta křižování dálnice a hledání ostatních závodníků k výzvě na souboj. Souboj spočívá v tom ujet svému protivníkovi. Jak hráč tak protivník má svůj ukazatel životů a ty ztrácí pokud není na čele. Čím více jsou protivníci od sebe tím rychleji ztrácí druhé auto životy. Souboj končí jakmile jednomu z aut dojdou životy.
V hlavním režimu „Quest“ se hráč ujímá role nováčka na poli nelegálního závodění na noční tokijské dálniční síti Shuto roku 1999. Cílem hráče je pak získávat respekt porážením protivníků a stát se tím nejslavnějším závodníkem. Jednotliví protivníci jsou členy různých gangů a týmů a pokud se hráči podaří všechny členy porazit, tak dostane možnost vyzvat vůdce týmu a tím zase vyšplhat v hierarchii výše. Celkem na hráče čeká 141 rivalů. Za vítězství hráč získává peníze. Ty může využívat k tuningu auta, nákupu nových součástek pro vylepšení anebo přímo nových aut.
Hra neobsahuje licenci k oficiálním názvům aut, nicméně všechny vozy jsou vyvedeny dle svých reálných předloh a pro jejich názvy jsou použity označení jejich šasi. Takže narazíte na jména jako AE86, DC2 nebo třeba FC3S.
Hra byla také jednou z her dostupných hned při vydání konzole Sega Dreamcast (launch-title).
Atreides
2032 Tak jsem se do toho konečně pustil a už mám nahráno pěkných pár hodin hlavního Quest módu a dojmy jsou zatím veskrze pozitivní.
Jako první auto jsem si koupil mou milovanou Hondu Integru DC2. Čímž jsem si dost naběhl na vidle. :D Jak jsem pak při čtení jednoho z návodů na hru zjistil, tak jsem si vybral to nejvíc nedotáčivé auto ve hře. Inu čekal jsem, že to bude s předokolkou zajímavé, realita byla ještě krutější. V základním nastavení bylo auto těžce nepoužitelné a prakticky nezatáčelo. Nutno však říci, že o trochu štělování nastavení vozu a pár nových dílů později se mi podařilo dosáhnout dobrého balancu.
Následně už jsem bral rivaly jednoho za druhým, porazil několik týmů a dokonce už i porazil 2 ze 4 legendárních bossů (Devas) hry. Nutno však říct, že ten druhý boss Midnight Cinderella už dal mojí Integře extrémně zabrat a jela už těžce na limitu. No, zkusím vydělat ještě pár penízků a začnu si brousit zuby na R32. :-)
Ona ústřední tokijská smyčka C1 se sice může rychle zajest, nicméně můžete jezdit oba směry a naučíte se každou její píď a během závodů nebo i před nimi si naplánujete strategii. Nebo nastavíte auto přímo na konkrétní úseky, kde víte, že ten rival kterého furt né a né udolat, bývá nejslabší.
Muzika zatím solidní. Mix eurobeatu a několika rockových skladeb. Jen bych jich mohlo být více.
Pravda na nějaké dlouhé herní seance hra není. Na to je až příliš úzce zaměřená a do jisté míry jednotvárná. Avšak na 15-60 minutové seance je to ideální. Rychle se dá do ní naskočit i vyskočit. Takže mám žhavého kandidáta na další odpočinkovou hru vedle stálice ETS2 nebo OpenTTD.
Jako první auto jsem si koupil mou milovanou Hondu Integru DC2. Čímž jsem si dost naběhl na vidle. :D Jak jsem pak při čtení jednoho z návodů na hru zjistil, tak jsem si vybral to nejvíc nedotáčivé auto ve hře. Inu čekal jsem, že to bude s předokolkou zajímavé, realita byla ještě krutější. V základním nastavení bylo auto těžce nepoužitelné a prakticky nezatáčelo. Nutno však říci, že o trochu štělování nastavení vozu a pár nových dílů později se mi podařilo dosáhnout dobrého balancu.
Následně už jsem bral rivaly jednoho za druhým, porazil několik týmů a dokonce už i porazil 2 ze 4 legendárních bossů (Devas) hry. Nutno však říct, že ten druhý boss Midnight Cinderella už dal mojí Integře extrémně zabrat a jela už těžce na limitu. No, zkusím vydělat ještě pár penízků a začnu si brousit zuby na R32. :-)
Ona ústřední tokijská smyčka C1 se sice může rychle zajest, nicméně můžete jezdit oba směry a naučíte se každou její píď a během závodů nebo i před nimi si naplánujete strategii. Nebo nastavíte auto přímo na konkrétní úseky, kde víte, že ten rival kterého furt né a né udolat, bývá nejslabší.
Muzika zatím solidní. Mix eurobeatu a několika rockových skladeb. Jen bych jich mohlo být více.
Pravda na nějaké dlouhé herní seance hra není. Na to je až příliš úzce zaměřená a do jisté míry jednotvárná. Avšak na 15-60 minutové seance je to ideální. Rychle se dá do ní naskočit i vyskočit. Takže mám žhavého kandidáta na další odpočinkovou hru vedle stálice ETS2 nebo OpenTTD.
