malarkey
Jakmile někde vidím žánr 2D adventura, hned jsem na pozoru a říkám si, že každý herní zážitek z podobné hry je zážitek, který je třeba zažít. Vždyť ještě před nedávnem to byl žánr takřka vymřelý, ale vzhledem k indie scéně zažívá už mnoho let obrovské obrození. Takové, že v něm vychází i hry, které jsou spíš abstraktní zážitek než regulérní hra.
Něco podobného totiž nabízí kousek s názvem The Many Pieces of Mr. Coo. Hra, která se dá dohrát za půl hodiny když víte co dělat, ale můžete u ní zkejsnout klidně i na několik hodin. Hra, která mi v některých momentech hrozně připomínala i starý Neverhood. Hra, která je opravdu víc zážitkem, než regulérní hrou.
Dostáváte se totiž do role pana Coo, který je animovanou postavičkou v nějakém surrealisticky snovém světě, ze kterého se chce dostat. Jenže tamní příšery ho rozřežou na tři části a vy ho musíte nejdříve dát dohromady. Po vizuální stránce jsem měl pocit, jak kdybych sledoval nějakou starou kreslenou grotesku ze studia Looney Tunes. Nějaký takový styl a la Pták Uličník nebo ty kreslené vsuvky, kterými vždycky začínaly filmy o Růžovém panterovi. Něco jako když si pustíte jednu epizodu z těchto zábavných kreslených hříček. Prostě a jednoduše se bavíte milou, lehce strašidelnou, ale zároveň i příjemně vtipnou animací a do toho mimo jiné sem tam na něco kliknete a místy i docela bádáte, aby Vám to klaplo. To všechno v atmosféře příjemně podkreslené jazzovými motivy.
Ve výsledku se sice jedná o jednohubku, ale dá se u ní docela zaseknout. Navíc tu máte více cest, jak se dostat k cíli. Takže ano, absolutní indie záležitost, ale svým obsahem velice nápaditá, zábavná a vtipná. Určitě to nebyla ztráta času, ale jak jsem řekl výše. Více než herní zážitek se tu spíše jedná o takovou surrealistickou hříčku a tak je třeba k tomu také přistupovat.
Něco podobného totiž nabízí kousek s názvem The Many Pieces of Mr. Coo. Hra, která se dá dohrát za půl hodiny když víte co dělat, ale můžete u ní zkejsnout klidně i na několik hodin. Hra, která mi v některých momentech hrozně připomínala i starý Neverhood. Hra, která je opravdu víc zážitkem, než regulérní hrou.
Dostáváte se totiž do role pana Coo, který je animovanou postavičkou v nějakém surrealisticky snovém světě, ze kterého se chce dostat. Jenže tamní příšery ho rozřežou na tři části a vy ho musíte nejdříve dát dohromady. Po vizuální stránce jsem měl pocit, jak kdybych sledoval nějakou starou kreslenou grotesku ze studia Looney Tunes. Nějaký takový styl a la Pták Uličník nebo ty kreslené vsuvky, kterými vždycky začínaly filmy o Růžovém panterovi. Něco jako když si pustíte jednu epizodu z těchto zábavných kreslených hříček. Prostě a jednoduše se bavíte milou, lehce strašidelnou, ale zároveň i příjemně vtipnou animací a do toho mimo jiné sem tam na něco kliknete a místy i docela bádáte, aby Vám to klaplo. To všechno v atmosféře příjemně podkreslené jazzovými motivy.
Ve výsledku se sice jedná o jednohubku, ale dá se u ní docela zaseknout. Navíc tu máte více cest, jak se dostat k cíli. Takže ano, absolutní indie záležitost, ale svým obsahem velice nápaditá, zábavná a vtipná. Určitě to nebyla ztráta času, ale jak jsem řekl výše. Více než herní zážitek se tu spíše jedná o takovou surrealistickou hříčku a tak je třeba k tomu také přistupovat.
