Na kontinent Arclent před několika desítkami let přišel Král Inkubus. Jeho armáda orků a sukub hravě zničila několik menších království a ovládla třetinu kontinentu, než se její postup podařilo zastavit. Válka tak sice neskončila, ale na dlouhé roky uvázla na mrtvém bodě. Vy jste Vyvolený, svatý bojovník bohyně Ivaly. Její požehnání vám dává nadlidskou sílu, bleskurychlé léčení a libido králíka na steroidech, abyste se mohli postavit temné magii Krále Inkuba. Váš první úkol je osvobodit hraniční pevnost, kde se možná právě nachází sám Král Inkubus. Na cestě poblíž pevnosti už na vás čekají vaši pomocníci - starý voják Simon a elfí kouzelnice Altina.
The Last Sovereign je erotické RPG vytvořené v RPGMakeru. Propracovaný příběh má celkem pět kapitol, přičemž každá kapitola má délku průměrné jiné RPG hry. Kromě odhalování podstaty herního světa budete později také investovat do ekonomiky, budovat vlastní říši, tahat za politické nitky církve i jiných království a samozřejmě válčit s temnými silami.
Red
The Last Sovereign je jedno z největších rpg, které jsem hrál. Kombinace, že je hra erotická, vytvořená v RPG makeru a neskutečně dlouhá mnohé odradí. Na druhou stranu je zadarmo a má mnohé charakteristiky, co by člověk nečekal.
Zarážející je velikost a komplexnost světa, kde na dohrání budete potřebovat aspoň 200h. Začínáte s tím, že je třeba porazit jednoho zloducha, no brzy obsazujete stát, dobýváte kontinent, dobýváte další kontinenty až svádíte boj o samotnou podstatu existence:) Přitom se nejedná jen o sérii procházení se souboji. Ve hře investujete a děláte rozhodnutí koho kde podpoříte. Tím svět proměňujete, každé město a stát má svoji ekonomiku a to může vaše pozdější bitvy a možnosti dosti změnit. Kdysi jsem bral jako metu, když každé NPC mělo v RPG vlastní průpovídku. Tady to jde ještě dál a řadu postav potkáváte na různých místech, i vedlejší postavy druhé kategorie mají mnohdy vývoj. Postavy, kterým jste pomohli vám to třeba po 100h splatí a nebo třeba ne. Každé město, každý stát a každá frakce má nějaký svůj vlastní charakter, uspořádání a problémy, které můžete, ale také nemusíte řešit. V průběhu úvodních desítek hodin jsem si sepisoval, co mi zde chybí, abych postupně seznam vyškrtával. Hra své trumfy vynáší postupně a něco, co třeba na začátku působilo velmi omezeně a povrchně, dostává postupně větší rozměr a význam.
Nejčastějším kritizovanou věcí u jrpg bývá grinding a náhodné souboje. Last Sovereign toto nemá. Nepřátelům se dá na mapě vyhnout a nutné souboje jsou jen ty příběhové. Nepřátelé se nikde nijak neobnovují. Zkušenosti po boji dostávají všechny postavy, i když je máte v náhradnících. Soubojový systém je taková jrpg tahová klasika, pořadí akcí postav, buffy, odolnosti,... kdo někdy něco hrál tak zná. Nicméně ne jenom souboji suverén žije. Vedle bojů tak také máte mezistátní a vnitrostátní sněmy a náboženské koncily, vyjednáváte sňatky, řešíte politické zákony, ekonomické nabídky, vyšetřujete vraždy, malujete obrazy, špehujete a jsou tu i pasáže, kdy jste odděleni od okolního světa a máte omezený počet dní jak je trávit. Nicméně vše je v rámci textu a rpg makeru, hra zůstavá jrpg, byť notně vytuněným. Stejně jakou u lore tu přibývají prvky pozvolně, takže až po stovce hodin máte opravdu těžké souboje, synergie družiníků a hon na jejich zvláštní vybavení a povýšení.
Erotika má u her často za cíl hru nějak okořenit navíc (typu z pokeru udělat svlíkací atd), ale nic dalšího do ní nepřináší. To není Last Sovereign. Sex je zde součástí hratelnosti, hlavní zápletky, dialogů a lore světa. Sex je součástí obrovských bitev, diplomatických vyjednávání znepřátelených stran, psychologického léčení traumat a následků války i podepisování obchodních smluv. Jste zase muž sestavující si harém, ale všechno funguje v logice světa přirozeně. Nečekejte žádné vzdychání, erotické obrázky jde vypnout, ale i tak vás čeká několikastránkové popisy. Sex se zde řeší i filosoficky v problematice vztahu k mezirasového soužití sukub s ostatními a v konfrontaci s církevními dogmaty.
K tomu aby to fungovalo je nutné, aby to bylo dobře napsané. V duchu jrpg legend dokáží krátké texty a dialogy vyjádřit komplexní emoce pár slovy. Erotická složka je neustále zlehčována parodií, odzbrojujícím vtipem a přesahy. Občas jsem si říkal, že jsem autora přečetl a zařadil, aby mi v nějaké příští pasáži svůj realpolitik cynismus nebo nesmlouvavý moralismus zpochybnil opačným pohledem. Sice tu tvoříte harém žen, zároveň jsou ovšem dobře napsány, mají vlastní vývoj. A i ten incest, souložení se stromem, včelami nebo tlející kostrou své manželky zde dostává smysl. A je tu spousta skvělých postav i mimo harém. Nejhlubší filosofické pasáže jsou s orkem, co s Váma vymetá všechny hospody a filosofuje tam o všech aspektech světa.
Jaké má hra minusy? Prvním problémem je, že hra má obrovskou komplexnost ale také, především zpočátku, nulovou transparentnost. Je tu množství skrytých či neskrytých proměnných ohledně vašich rozhodnutí, investic a ekonomiky jednotlivých měst a států. Vy rozhodujete A,B,C ale mnohdy nemáte vůbec možnost o A,B,C něco zjistit. Což by mohlo být super u krátké 10h visual novely, ale ne u epické hry, kde jste frustrováni, že jste před 150h neinvestovali do místní banky a nemáte tak peníze na vyzbrojení vzducholodí. Hra působí i po verzi 1x pořád nedodělaně. Bylo mi žinantní mít dominantní digitální stopu na erotickém jrpg, no i novější Steam verze má mnoho erotických scén bez obrázků.
Výhoda je tu zároveň problémem. Nemáte tu žádný grind, no tím také ztrácíte možnost nějak své chyby napravovat, vytrénovat postavu a vydělat peníze. Sice nemáte náhodné souboje, ale v takovémto nastavení jste naopak motivováni se žádnému souboji nevyhýbat. Ze soubojů získávají zkušenosti všechny postavy, no vaším zájmem je aby jich bylo nejvíc a tak nepřátele obcházíte abyste je porazili až budete mít novou postavu. A nahráváte, když třeba byste mapu předčasně ukončili. Z toho také pramení absence výzvy ve většině soubojích. Hra musí počítat s tím, že nemáte jak zaostalou postavu zlepšit.
Schválně tu nic nepíšu o příběhu a postavách. Za mě to jsou hlavní devizy, ale do toho člověk holt musí něco investovat. Do mě se postavy Last Sovereign zapsaly úplně stejně jako série Final Fantasy. S příběhem a záporáky je to problematičtější, ale za 200h je těžko neocenit ty nuance. Ta hra se nebojí být velká, jen musíte odhodit předsudky. Po prvotním šoku, kdy vám svěřenec ošuká rostlinu se postupně aklimatizujete a chytíte správnou vlnu.
Zarážející je velikost a komplexnost světa, kde na dohrání budete potřebovat aspoň 200h. Začínáte s tím, že je třeba porazit jednoho zloducha, no brzy obsazujete stát, dobýváte kontinent, dobýváte další kontinenty až svádíte boj o samotnou podstatu existence:) Přitom se nejedná jen o sérii procházení se souboji. Ve hře investujete a děláte rozhodnutí koho kde podpoříte. Tím svět proměňujete, každé město a stát má svoji ekonomiku a to může vaše pozdější bitvy a možnosti dosti změnit. Kdysi jsem bral jako metu, když každé NPC mělo v RPG vlastní průpovídku. Tady to jde ještě dál a řadu postav potkáváte na různých místech, i vedlejší postavy druhé kategorie mají mnohdy vývoj. Postavy, kterým jste pomohli vám to třeba po 100h splatí a nebo třeba ne. Každé město, každý stát a každá frakce má nějaký svůj vlastní charakter, uspořádání a problémy, které můžete, ale také nemusíte řešit. V průběhu úvodních desítek hodin jsem si sepisoval, co mi zde chybí, abych postupně seznam vyškrtával. Hra své trumfy vynáší postupně a něco, co třeba na začátku působilo velmi omezeně a povrchně, dostává postupně větší rozměr a význam.
Nejčastějším kritizovanou věcí u jrpg bývá grinding a náhodné souboje. Last Sovereign toto nemá. Nepřátelům se dá na mapě vyhnout a nutné souboje jsou jen ty příběhové. Nepřátelé se nikde nijak neobnovují. Zkušenosti po boji dostávají všechny postavy, i když je máte v náhradnících. Soubojový systém je taková jrpg tahová klasika, pořadí akcí postav, buffy, odolnosti,... kdo někdy něco hrál tak zná. Nicméně ne jenom souboji suverén žije. Vedle bojů tak také máte mezistátní a vnitrostátní sněmy a náboženské koncily, vyjednáváte sňatky, řešíte politické zákony, ekonomické nabídky, vyšetřujete vraždy, malujete obrazy, špehujete a jsou tu i pasáže, kdy jste odděleni od okolního světa a máte omezený počet dní jak je trávit. Nicméně vše je v rámci textu a rpg makeru, hra zůstavá jrpg, byť notně vytuněným. Stejně jakou u lore tu přibývají prvky pozvolně, takže až po stovce hodin máte opravdu těžké souboje, synergie družiníků a hon na jejich zvláštní vybavení a povýšení.
Erotika má u her často za cíl hru nějak okořenit navíc (typu z pokeru udělat svlíkací atd), ale nic dalšího do ní nepřináší. To není Last Sovereign. Sex je zde součástí hratelnosti, hlavní zápletky, dialogů a lore světa. Sex je součástí obrovských bitev, diplomatických vyjednávání znepřátelených stran, psychologického léčení traumat a následků války i podepisování obchodních smluv. Jste zase muž sestavující si harém, ale všechno funguje v logice světa přirozeně. Nečekejte žádné vzdychání, erotické obrázky jde vypnout, ale i tak vás čeká několikastránkové popisy. Sex se zde řeší i filosoficky v problematice vztahu k mezirasového soužití sukub s ostatními a v konfrontaci s církevními dogmaty.
K tomu aby to fungovalo je nutné, aby to bylo dobře napsané. V duchu jrpg legend dokáží krátké texty a dialogy vyjádřit komplexní emoce pár slovy. Erotická složka je neustále zlehčována parodií, odzbrojujícím vtipem a přesahy. Občas jsem si říkal, že jsem autora přečetl a zařadil, aby mi v nějaké příští pasáži svůj realpolitik cynismus nebo nesmlouvavý moralismus zpochybnil opačným pohledem. Sice tu tvoříte harém žen, zároveň jsou ovšem dobře napsány, mají vlastní vývoj. A i ten incest, souložení se stromem, včelami nebo tlející kostrou své manželky zde dostává smysl. A je tu spousta skvělých postav i mimo harém. Nejhlubší filosofické pasáže jsou s orkem, co s Váma vymetá všechny hospody a filosofuje tam o všech aspektech světa.
Jaké má hra minusy? Prvním problémem je, že hra má obrovskou komplexnost ale také, především zpočátku, nulovou transparentnost. Je tu množství skrytých či neskrytých proměnných ohledně vašich rozhodnutí, investic a ekonomiky jednotlivých měst a států. Vy rozhodujete A,B,C ale mnohdy nemáte vůbec možnost o A,B,C něco zjistit. Což by mohlo být super u krátké 10h visual novely, ale ne u epické hry, kde jste frustrováni, že jste před 150h neinvestovali do místní banky a nemáte tak peníze na vyzbrojení vzducholodí. Hra působí i po verzi 1x pořád nedodělaně. Bylo mi žinantní mít dominantní digitální stopu na erotickém jrpg, no i novější Steam verze má mnoho erotických scén bez obrázků.
Výhoda je tu zároveň problémem. Nemáte tu žádný grind, no tím také ztrácíte možnost nějak své chyby napravovat, vytrénovat postavu a vydělat peníze. Sice nemáte náhodné souboje, ale v takovémto nastavení jste naopak motivováni se žádnému souboji nevyhýbat. Ze soubojů získávají zkušenosti všechny postavy, no vaším zájmem je aby jich bylo nejvíc a tak nepřátele obcházíte abyste je porazili až budete mít novou postavu. A nahráváte, když třeba byste mapu předčasně ukončili. Z toho také pramení absence výzvy ve většině soubojích. Hra musí počítat s tím, že nemáte jak zaostalou postavu zlepšit.
Schválně tu nic nepíšu o příběhu a postavách. Za mě to jsou hlavní devizy, ale do toho člověk holt musí něco investovat. Do mě se postavy Last Sovereign zapsaly úplně stejně jako série Final Fantasy. S příběhem a záporáky je to problematičtější, ale za 200h je těžko neocenit ty nuance. Ta hra se nebojí být velká, jen musíte odhodit předsudky. Po prvotním šoku, kdy vám svěřenec ošuká rostlinu se postupně aklimatizujete a chytíte správnou vlnu.
Snix
Pro: postavy, komplexnost, writing
Proti: skryté parametry, nekompletní