Čtyři roky od prvního dílu Darkside Detectiva vydalo irské studio jeho pokračování, které, a možná se budete divit, vůbec nic nemění a je vlastně v mnoha ohledech úplně totožné oproti prvnímu dílu. Na jednu stranu dobře, na druhou stranu si doplňte sami, co od hry očekávat, pokud jste první díl hráli.
U prvního dílu jsem si před cirka rokem a půl vcelku příjemně odpočinul. Pěkná pixelartová grafika, zábavné vyšetřovačky, trošku toho paranormálna a k tomu absurdna, kopa vtipů, často hodně popkulturních. No, kluci a holky ze Spooky Doorway si s detektivem McQueenem docela obstojně vyhráli. Leč příběh skončil v momentě, kdy se ztratil detektivův parťák – Dooley. Takže jsme všichni mohli jen tušit, že pakliže herní bůh dá, dojde k pokračování. A to se stalo.
Pokračování se nese přesně v tom odpočinkovém duchu prvního dílu. Šest případů. Tři bonusové. Hned zkraje vyřešíte problém ztraceného parťáka a pak se rozjíždí sérka těžce ulítlých případů, kde hlavní slovo má zábava a vtip. Jen, řekl bych, je tady toho absurdna už krapet více, než je zdrávo. Každopádně místní dům s pečovatelskou službou byl super. Tam jsem se hodně bavil nad tím nepokojem, co tam důchodci spolu s duchy rozjeli.
Následně navštívíte karneval, amatérský wrestlingový ring, tradičně jeden haunted house, pak Vás naopak navštíví duchové Vánoc nebo si zavzpomínáte na nejslavnější film Miloše Formana. Celé to od začátku spěje do čím dál tím většího absurdna a některé popkulturní odkazy jsou čím dál tím náročnější na identifikaci. V pohodě, beru to. Mini hry bavily, hudba je miloučká, celé je to silně odpočinkové, ulítlé, ale nejsem si jist, jestli bych potřetí chtěl hrát to samé. Podle mě to tu překročilo práh absurdity, kde se reálně děje naprosto cokoliv a je otázka, kam až tvůrci jsou schopni zajít.
U prvního dílu jsem si před cirka rokem a půl vcelku příjemně odpočinul. Pěkná pixelartová grafika, zábavné vyšetřovačky, trošku toho paranormálna a k tomu absurdna, kopa vtipů, často hodně popkulturních. No, kluci a holky ze Spooky Doorway si s detektivem McQueenem docela obstojně vyhráli. Leč příběh skončil v momentě, kdy se ztratil detektivův parťák – Dooley. Takže jsme všichni mohli jen tušit, že pakliže herní bůh dá, dojde k pokračování. A to se stalo.
Pokračování se nese přesně v tom odpočinkovém duchu prvního dílu. Šest případů. Tři bonusové. Hned zkraje vyřešíte problém ztraceného parťáka a pak se rozjíždí sérka těžce ulítlých případů, kde hlavní slovo má zábava a vtip. Jen, řekl bych, je tady toho absurdna už krapet více, než je zdrávo. Každopádně místní dům s pečovatelskou službou byl super. Tam jsem se hodně bavil nad tím nepokojem, co tam důchodci spolu s duchy rozjeli.
Následně navštívíte karneval, amatérský wrestlingový ring, tradičně jeden haunted house, pak Vás naopak navštíví duchové Vánoc nebo si zavzpomínáte na nejslavnější film Miloše Formana. Celé to od začátku spěje do čím dál tím většího absurdna a některé popkulturní odkazy jsou čím dál tím náročnější na identifikaci. V pohodě, beru to. Mini hry bavily, hudba je miloučká, celé je to silně odpočinkové, ulítlé, ale nejsem si jist, jestli bych potřetí chtěl hrát to samé. Podle mě to tu překročilo práh absurdity, kde se reálně děje naprosto cokoliv a je otázka, kam až tvůrci jsou schopni zajít.
malarkey